Hrad 1.kapitola(část III)

13. srpna 2010 v 17:52 | Alesa Cullen
Tak že,máme tu poslední část první kapitolky. A na co se můžete těšit v té další? vicky potká poprvé svého prince. Tak čtěte a hlavně komentujte.


No do pr....Vždyť já jsem usnula a pak jsem se tak zabrala do prohlížení sama sebe,že jsem úplně ztratila pojem o čase. 
Honem vyběhnu z koupelny,po cestě málem srazím mámu,která ještě zamumlala něco ve smyslu:To hoří nebo co? Ale to už jsem za sebou zavírala dveře a usedala k počítači. Měla jsem tam od Sáry 84.zpráv a bylo 21.45,ale Sára tam ještě byla. Hned jsme sizačaly psát:Omluvám se,já jsem usnula ve vaně. 
No,to je dobrý,tos nemohla napsat aspoň smsku,že si napíšem později? 
Jo,měla jsem napsat:Sorry,já spím,napíšem si později? 
No jo,to je asi blbost no... 
Ty to děláš schválně viď? 
Já? No dovol... Tak jo,jaks to uhodla? 
No možná to bude tím,že už tě docela dlouho znám,nemyslíš? 
Asi...... 
Řekneš mi to už? Jak to dopadlo? 
Co myslíš? 
Myslím,že ne,že když vaši měli naplánovanou ty Itálii,tak že ne. 
No....Mě znáš sice dobře,ale moje rodiče evidentně ne. 
Co že? Tak že jedeš? Kecáš? Co říkali? 
No,že mají naplánovanou ty Itálii a že prostě nika nejedu,tak jsem prostě troch zvýšila hlas a řekla: Mami,tati,nevšimli jste si náhodou toho,že už jsem jaksi dospělá? Já se vás vůbec,ale vůbec ptát nemusím,měli by jste ocenit,že si vás vážím natolik,že se ptám. 
No já tě vůbec nepoznávám... Kdo jsi a co si udělala s mojí slušnou Sárou? 
:-D Koukali na mě jak opařený,mělas je vidět. Prvně se máma nadechovala,že začne nadávat,byla rudá jak rajče,ale táta ji zastavil a řekl památnou větu: Já na tenhle den čekal od tvých 15ti. Je to dobře,že konečně chceš udělat něco po svém,bez nás. jen jeď a užij si to tam. V tu chvíli se matka znova nadechla a táta řekl:Ty mlč. a tím byla celá konverzace na toto téma u konce. Máma se pak akorát ptala na nějaký ty podrobnosti kolem tý práce a..... 
A? 
Sedíš? 
Jo. 
Táta nám koupil 4.letenky první třídou a ty zpáteční nám pošle tam,proto že,jsem nevěděla přesně,kdy poletíme domů. 
První třídou? Tak to je mazec..... 
Takhle jsme si psaly ještě asi hodinu. 
Když jsem zalezla do postele nemohla jsem hodně dlouho usnout,tohle byl dost emocionálně náročný den. Vůbec nevím kdy se mi podařilo usnout,ale vím že mě v noci,nebo spíš k ránu vzbudil sen. Byla jsem v lese a kolem mě byla jen tma,ale někde,někde přede mnou v té tmě něco zářilo. Vypadalo to jako polární záře uprostřed lesa,nevím proč,ale nebála jsem se spíš naopak,šla jsem za tím světlem. Ale kdykoli už bylo na dosah,zase se vzdálilo,jako by mě chtělo někam dovést a taky že ano. Najednou byl les pryč,byl za mnou a před sebou jsem měla zříceninu starého hradu. Vypadala strašidelně,ale nějaký zvláštním způsobem mě neuvěřitelně fascinovala. 
Pak jsem šla k tomu hradu,ale světlo bylo pryč. Místo něho tam byla Sára a plakala,když jsem se jí dotkla,vzhlédla ke mě a začala křičet,já se ji snažila uklidnit a povedlo se mi to,objímala mě a najednou se dívala nepřítomně směrem do lesa,kde zase tančilo to světlo. Podívala se na mě a řekla: ,,Já vím,musíš jít,on na tebe čeká.'' A při těch slovech náhle světlo pohaslo a byla z něj postava,nejspíše mužská,ale byla moc daleko....V tu chvíli jsem se probudila. 
Následující týden proběhl v rodině v poklidu a mezi kamarády hekticky,zdálo se,jako by už každý na škole věděl o našem letním plánu,ale na malém městě to není nic neobvyklého,tak jsem se tím nezabývala. 
Sešli jsme se se Sárou s Lukášem a Kubou,abychom se domluvili co si vzít sebou. Upřímně řečeno,mám toho nejvíc. Když jedu někam na týden potřebuji velkou a malou cestovku+batoh,tak kam mám nacpat věci na měsíc? Asi si tam budu muset prát,jinak bych si musel vzít celou skříň. Beru si dvě velké cestovky,malou a batoh,Sára má jen jednu velkou a o klucích ani nemluvím. 
Těším se,mám zvláštní pocit,jako by se tam mělo stát něco zásadního,co mě změní... 
Ráno bylo zamlžené,ale svítilo slunce a bylo vcelku teplo,všechno jako by oznamovalo příchod léta a prázdnin. Dokonce i vzduch voňel květinami. Byl poslední den školy a náš poslední den před odjezdem. 
Ve škole vše proběhlo velmi rychle. Bylo vidět,že ani učitelé nemají velký zájem o zdržování sebe nebo žáků,tak že v deset dopoledne jsem byla doma. Mamka taky byla doma,vzala si dnes a zítra dovolenou,aby se se mnou mohla rozloučit a pomoct mi s kontrolou zabalených věcí. 
,,víš jistě zlato,že tohle všechno potřebuješ?'' Ptala se nedůvěřivě při pohledu na moje zavazadla. ,,No,měsíc je přece jen dost dlouhá doba
mami a já si tam toho nechci moc kupovat,nemám sebou moc peněz,sice budeme dostávat týdenní kapesné,ale nejsem si úplně jistá,kolik to bude víš.'' Mamka se na mě významně podívala a odběhla do obýváku. Když se vrátila držela v ruce čistě bílou obálku. ,,Na,tady.'' Řekla a podala mi ji. Koukal jsem na ni dost nechápavě. ,,To máš sebou,nechci abys tam zůstala bez peněz,musíš si je ještě zajít do směnárny vyměnit,to už jsem nestihla.'' Omluvně se usmála a pobídla mě,abych ji otevřela. Zůstala jsem koukat na tu spoustu peněz a zběžně jsem je přepočítala bylo tam asi třicet tisíc,pro někoho to možná není moc,ale pro mě,jako studentku,když moje máma pracuje jako prodavačka v supermarketu to bylo vážně hrozně moc peněz. ,,Mami,kde si tolik peněz vzala?'' Mamka se jen usmála ,,No,zrušila jsem pojistku.'' ,,Mami,já si to vážně nemůžu vzít,je to moc peněz a já jsem dospělá,to nemusíš dělat.'' ,,Já vím,já chci a opovaž se si to nevzít Victorie,nebudu s tebou mluvit,jestli si to nevezmeš,to je ti doufám jasné.'' 
Tím byla celá diskuse na toto téma u konce,neodporovala jsem potěšilo mě to,že se o mě pořád takhle stará. Den uběhl rychle,den poslední. Poslední normální den v mém životě,ale to jsem zatím netušila,se přehoupl v noc a ta brzy v den,nadešla odjezd. 

Když jsem se ráno probudila,za oknem bylo matné světlo,v rychlosti jsem koukla na budík,abych zjistila,že je za deset minut pět,nemohla jsem dospat,budík by mi za deset minut stejně zazvonil,tak že jsem se dala do oblékání,snídaně a líčení. 
Ve čtvrt na šest se objevila Sára a asi dvě minuty po ní i kluci. Loučení s mámou nebylo jednoduchý,plakala a mě se chtělo taky,ale zvládla jsem to,už tady byl taxík,takž následovalo poslední objetí a nastoupili jsme do taxíku. 
Nikdo z nás nemluvil,nevím,bylo li to časnou raní hodinou,nebo nejistotou z toho co nás čeká,ale v autě bylo ticho. Ticho bylo až na letiště,pak jsme prostě museli začít mluvit,proto že jsme hledali naše letadlo. 
,,Je to tohle.'' Řekla s naprostou jistotou Sára když se vrátila od pultíku,kde jí letuška nasměrovala. Tak že,let by jsme měli. 
Nastoupili jsme do letadla v šest hodin,do letadla směr Londýn. Bylo to krátký let,většina z nás,tedy všichni kromě mě pospávali. Já tak nějak nemohla,pořád jsem se nemohla zbavit toho divného pocitu,že se tam prostě něco stane,něco,co všechno změní a nebyla jsem si jistá,jestli ta změna bude dobrá nebo špatná. 
,,Tak..''Řekl Lukáš. ,,Co teď?'' Ano,komplikace se samozřejmě dostavili,bohužel dříve,než jsme předpokládali. Nikdo z nás nepomyslel na to,že vůbec nevím,kam mám jít. ,,No,tak se prostě zeptám,kde je tady nějakej hrad,kde berou studenty na léto na brigádu.'' Řekl Kuba a tvářila se tak,jako že teď na to kápl. ,,Prober se.'' Zaťukal mu Luky na čelo ,,Jsi v anglii,kolik je tady asi hradů?'' No jo,má pravdu,ale nikdo z nás tak nějak nevěděl co dělat. 
Záchrana,ale přišla celkem rychle. Jako v nějakém filmu se v proudu lidí objevil chlápek s cedulí:Jakub kolka. Jistě,vlastně to všechno domlouval Kuba,tak že není nic zvláštního na tom,že ten muž má ceduli s jeho jménem. Šťastně,ale obezřetně jsme se vydali za ním. ,,Moc vás tady výtám.'' Řekl k našemu překvapení česky. ,,Vy mluvíte česky?'' zeptala jsem se. ,,Ano,není náhoda,že si každé léto vybíráme česká studenty,cítíme se pak tak nějak domácky. Vlastně je nás na hradě pět a všichni pocházíme z česka. Pak je tam ještě jedna rodina....oni bydlí u zříceniny,je to asi deset minut cesty od nás,ti taky mluví česky,i když jsou původně američané. Určitě se s nimi potkáte,ale oni mají vlastní svět,pochybuji,že by s nimi někdo z vás mluvil víc než je ze slušnosti nezbytně nutné.'' Chlapík se zamyslel a my se na sebe všichni podívali,ta rodina mu evidentně ležela v hlavě,to bylo jasné,ale nikdo z nás nechápal proč. 
Odvedl nás ven k autu,po cestě jsme se mu představili a dozvěděli se,že se jmenuje Tom. Byl příjemný,mohlo mu být kolem třiceti. Chtěl jít na vysokou,ale zdědil ten starý hrad-Cornellovo Panství,tak společně s bratrem a pár kamarády odjel sem a začal se tady o to to starat. Cesta byla dlouhá,daleko od posledního nákupního centra a obydlené čtvrti,byl vidět velký kopec a na něm hrad,vypadal temně,možná to bylo jen
tou dálkou,ale něco na tom místě mi nebylo příjemné. 
,,Tak,jsme tady,bude v pokojích po dvou.holky mají pokoj s koupelnou,vy si budete muset vystačit s koupelnou společnou.'' ŘeklTom směrem ke klukům a oni mu na to odpověděli nesouhlasným mručením. My se jim celou cestu do pokojů posmívali. Hrad byl uvnitř obrovský,mnohem větší,než se zdál z venku. měl tři patra a půdu,taky sklep a tajné pod hradní chodby,do těch ale nikdo nechodí,prý už léta,poslední kdo tam šel se už nikdy nevrátil a navíc,je tam taková tma,a zima,že se tam nikomu nechce. Těžko říct,jestli to byla tradiční prázdninová historka pro mládež,nebo pravda....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 blackangel1998 blackangel1998 | E-mail | Web | 14. srpna 2010 v 10:35 | Reagovat

na psaní máš vážně talent.:)

2 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 14. srpna 2010 v 12:30 | Reagovat

Děkuju,hrozně moc mě to baví.

3 Terka Bells Cullen Terka Bells Cullen | 14. srpna 2010 v 12:38 | Reagovat

úžasné..další kapitolku prosím :)

4 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 22:54 | Reagovat

Krááásnéé, hlavně jak se jí zdál sen o tom jak Sára brečela...Já si stejnak myslím, že ona půjde za tím Chrisem a ten ji kousne a ona se stane upírkou...Si myslím, bylo by to fáákticky úžasnééé =DD <33333333333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama