Hrad 2.Kapitola-Začátek konce(Část I)

14. srpna 2010 v 14:27 | Alesa Cullen
Jsme na druhé kapitolce,kde se začne konečně něco dít,tak že hezký počtení a nezpomeňte mi napsat koment,jak se vám to líbilo.

Vybalili jsme si věci a já si to tu chtěla trochu prohlédnout,bylo zrovna po západu slunce,nebe ještě nemělo temnou noční barvu,tak jsem toho chtěla využít. Sára jít nechtěla,boleli ji nohy a s klukama se mi nikam nechtělo. Tak jsem se tedy vydala na průzkum sama. Obešla jsem celý hrad a vydala se do okolí. Byl tam les,ale vedla jím zřetelná cesta a navíc bylo vidět jak po chvíli les končí.prosvítalo tam světlo,tak jsme si řekla:Proč ne...Vydala jsem se tedy po pěšině a opravdu mě po chvíli vyvedla z lesa. Stála jsem u staré zříceniny hradu,proč mi je to místo sakra tak povědomé? Ptala jsem se sebe sama a pak mi to došlo,je to přesně jako v tom mém snu,jen jsem nešla za světlem,ale jen tak. Přišla jsme blíž,přesně jako vtom snu mě to místo neuvěřitelně lákalo. A tam jsem ho uviděla poprvé. Ve starém hradním okně,tedy v tom co z něj zbylo seděl kluk. A ikydž byl daleko,viděl mě,ale hned se podíval jinam,jako bych byla jen něco bezvýznamného.Seděl tam dál,ponořený do vlastních myšlenek,netečně komíhal nohama přes okraj okna. Nedalo mi to,musela jsem blíž. To jsem ale neměla,zůstala jsem stát jako přimrazená. Byl nadlicky krásný,nikdy jsem nikoho jako on neviděla. Jeho vlasy jiskřily v milionu odstínech hnědé,od světlé,pře karamelovou až po měděnou.Jeho oči byli černé jako uhel,lemované nekonečně dlouhými a hustým řasami. A jeho pleť,ta mě rozhodně udivovala nevíc,byla nepřirozeně bílá,jako křída,jeho rty byli v kontrastu s pletí až moc rudé,spíš vínově rudé. Bylo to,jako bych viděla anděla,jeho obličej by zahanboval i modely nejprestižnějších přehlídkových mol. ,,Ahoj.'' řekl opatrně.Jeho hlas byl jako tekutý med,neuvěřitelně svůdný,sametový.... Pak seskočil z okna a odkráčel pryč,krokem tak neuvěřitelně půvabným,až mě zasáhl osten závisti. Jako bych ho obtěžovala,jako bych byla vetřelcem na jeho místě,nebo tak něco. než mi zmizel z dohledu meziruinami,otočil se na mě,na zlomek vteřiny,ale pře sto dost dlouho na to,aby se mi zdálo,jako by se v jeho obličeji odrážela bolest,ale byl to jen záblesk,vteřina a byl pryč,zmizel mezi zbytky polorozbořeného hradu. Chtěla jsem jít za ním,ale mozek jako by mi nepracoval. Byla jsem si jistá,že to byl člen rodiny o které náš domácí mluvil. Trvalo mi ještě pár minut,než jsem sevzpamatovala a vydala se zpátky stejnou cestou jako jsem sem přišla. Byla kratší,než se mi zdála předtím,nebo to bylo tím,že jsem byla stála jako omámená,nevím,ale v mžiku jsem byla na příjezdové cestě a viděla terasu našeho pokoje,na které nalehátku seděla Sára. Musela jsem se na chvílí zastavit,ujistit se,co přesně se stalo. Byl tam kluk,to je možné,proč ne,ale je vůbec možné aby někdo vypadal jako on? Mohla ho moje přítomnost opravdu obtěžovat? Proč mi teda prostě neřekl abych vypadla? Místo toho odešel on...Nebyla jsem si vědoma toho,že jsem se dala zase do pohybu,uvědomila jsem si to až na schodech,když jsem špičkou nohy do prvního schodu kopla. Ve stejném zamyšlení jsem došla až do pokoje. ,,Sáro?'' zavolala jsem ačkoli jsem věděla,že je na terase. ,,Jsem tady Vick'' Alespoň,že tohle je normální,začala jsem se probouzet do reality. ,,Kde si byla?'' Zeptal se mě a teprve pak zvedla halvu a podívala se na mě. ,,Vick? Co se stalo?'' zeptla se mě a její ton byl byl naplněný obavou. ,,Já...byla jsem se projít a kousek odsud je zřícenina hradu..'' ,,A to je ten důvod,že se třeseš,jako by tě něco vystrašilo?'' Vážně,třásla jsem se,nevím,jestli strachy,nebo rozrušením,ale všimla jsem si toho až teď,když mě na to Sára upozornila. ,,Někoho jsem tam viděla.Nějakého kluka,určitě to je jeden z těch,co o nich mluvil Tom,Pamatuješ?'' Vychrlila jsem to ze sebe moc rychle na to,abych Sáru oblafla,bylo jí jasné,že to není všechno. ,,A?'' Zeptala se nedočkavě. ,,No,páni,měla si ho vidět,byl dokonalej,jako,jako anděl,řekl mi ahoj a najednou vstal a byl pryč,jako by mu vadilo,že tam jsem nebo tak,vůbec tomu nerozumím..'' Sára se na mě nedůvěřivě podívala. ,,Ty si všechno moc bereš,určitě neodešel kuli tobě,to by nedávalo smysl.'' ,,Smysl nedávalo to,jak vypadal.'' Sára se zasmála. ,,Dokud neuvidím,neuvěřím.'' A pak po mě hodila polštář. Rozpoutala se pravá holčičí polštářová bitva,až to přilákalo kluky,přidali se k nám a já se cítila normálně,celou tu událost jsem pustila z hlavy. Asi jsme dělaly moc rámus,přišel Tom,aby nás trochu uklidnil,tak že jsme zanechali bitky a tvářili se omluvně. Kluci u nás zůstali dlouho do noc,zítra ještě pracovat nebudeme.tak jsme nemuseli na včasný spánek moc myslet. Šla jsem si na chvíli ještě sednout na terasu,bylo teplo a z naší terasy byl vidět kousek té
ruiny hradu,svítil nad ní měsíc,vypadalo to opravdu strašidelně. Ale i přes to,pociťovala jsem hroznou touhu,jít tam znovu,vidět ho,ujistit se,že se mi nezdál. ,,Ahoj.'' Vytrhl mě z mého přemýšlení Lukáš. ,,Ahoj'' Odpověděla jsem a nasadila nejlepšíúsměv,jaký jsem zvládla,aby nepoznal,že mě jeho příchod vyrušil z něčeho důležitého. ,,Je hezky,že?' Ano,takovouhle prostoduchou konverzaci miluji. ,,Jo,to je.'' Souhlasila jsem a doufala,že už nebude nic říkat,abych se mohla v klidu zase ponořit do svých úvah. ,,No,říkal jsem si...'' Ale né,spletla jsem se. Trpělivě jsem čekala,co z něho vypadne. ,,No,že když jsme teď tady,tak daleko od všeho,jestli bys se mnou,nešla někdy třeba na večeři,nebo jen tak se projít.'' To snad není možný,Sára měla pravdu. ,,Zveš mě jako na rande?'' Zeptala jsem se s nadějí,že se pletu. ,,Jo,jestli teda chceš...'' Nepletla jsem se. Jeho obličej byl tak radostný,je to můj nejlepší kamarád a já mu nechci ublížit,ale zároveň nechci,aby žil v iluzi,že se mezi námi někdy něco změní. ,,Luky..'' Musela jsem vybrat slova pečlivě. ,,Já tě mám moc ráda,to víš,ale jsi můj nejlepší kamarád a to se pravděpodobně nikdy nezmění.rozumíš mi?'' Jeho obličej trochu pohasl,ale pak se usmál. ,,Jo,máš pravdu,bylo by to divný. Do smrti kámoši?'' Zeptal se a rozpřáhl ruce,aby mě objal. ,,Jasně.'' Slyšela jsem sáru a Kubu,jak se něčemu smějí,tak jsem navrhla Lukymu,že bychom se už měli vrátit dovnitř. 
Kluci odešli kolem druhé ráno,já si dala sprchu a počkal na Sáru,než se vysprchuje ona a šli jsme spát,byl to dlouhý den a byli jsme všichni opravdu unavení. 
Ráno bylo nehezky zataženo. Udělali jsme si takové ty holčičí věci a šli na snídani. Kluci už tam byli a závodili v tom,kdo sní víc rohlíků se salámem. ,,Ahoj,jaká byla první noc?'' Zeptal se jeden kluk,kterého jsem neznala. ,,V pohodě,Já jsem Vicky a tohle je Sára,kluky už znáš?'' ,,Ano,znám,já jsem Petr,Tomův bratr.'' Posnídali jsme a šli se projít,kolem arealu a on tam byl..... Potkali jsme ho u zadního vchodu,něco řešil s Tomem. Byl vážně i včera takhle hezký? ,,Pane bože...'' Špitla Sára,jakmile si ho všimla. ,,To je on,ten kluk z té zříceniny.'' Zašeptal jsem jak nejtišeji jsem uměla ale jeho hlava stejně jako by mimoděk střelila k nám. ,,No,nepřeháněla si,poď,seznámíme se.'' ,,Ne,Sáro to vážně není dobrej nápad.'' Sára se zastavila a dala si ruce v bok. ,,Jak chceš,pujdu sama.'' Chtěl jsem ji zastavit,ale nechtěla jsem aby si nás,spíše mě,všiml víc,než bylo nezbitně nutné. ,,Ahoj Tome.''Řekla Sára s nenuceným úsměvem. jak to ta
holka sakra dělá? ,,Ahoj Sáro.'' Pozdravil ji Tom a usmál se,zjevně pochopil důvod její návštěvy. ,,Měl bych vás představit,tohle je Chris.'' Ukázal k němu. Můj anděl už má jméno. Sára mu horlivě třásla rukou,ale on se jí pořád díval přes rameno,jako by na mě,ale tomu jsem nemohla věřit. Pro jistotu,jsem se otočila,ale za mnou nic nebylo. Vážně se díval na mě? Pohledem,který jsem nedokázala vysvětlit. Jako bych byla zajímavá. Já...pro někoho jako je on...To mi připadalo dost směšné. Se zklamaným výrazem se ke mě došourala Sára. Ale já se nemohla hnout,jako bych se do těch jeho očí chytila a nemohla uhnout pohledem. ,,Vicky,pojď.'' V tu chvíli se podíval jinam a já mohla jít. Přes to,nedokázal jsem pohnout nohama,tak mě Sára chytla za ruku a vlekla mě pryč. Nedokázala jsem v tu chvíli myslet na nic jiného,než na ten jeho pohled,byl zvláštní,zkoumavý,až fascinovaný a já nedokázala pochopit proč,proč se na Sáru ani nepodíval? Na Sáru,které žádný kluk nikdy neřekl ne. ,,Ten kluk je divnej...'' Řekla kysele Sára,když jsem došli k lavičce na zahradě okolo Cornellu. Pomyslela jsem si,že to pro ni musí být nezvyklá situace,že jí nějaký kluk nevěnuje sebemenší pozornost. ,,No,je samozřejmě úplně božsky nádhernej,ale mám z něho divný pocit,takovej chladnej,prostě nepříjemnej pocit.'' Ano,tenhle pocit bezesporu vyvolával,ale určitě to bylo i tím,že se na ni ani nepodíval. ,,Vick? Jsi tu? Haló.'' ,,Co? Jo,promiň,já se jen zamyslela....Je zvláštní,to je pravda,už jen to,že tě ani nezaregistroval,je divný.'' Sára se usmála,jako by jí něco došlo. ,,No,neříkám,že mě to nezaskočilo,ale myslím,že vím,jakej je ten důvod.'' no,to si ráda poslechnu. ,,Vick,já myslím,že ten kluk je do tebe blázen.'' No,to jistě. On,vtělení lidské,ne to není to správné slovo,nadlidské krásy,je blázen do mě. Jak by mohl? Není na mě nic zvláštního. ,,To je blbost Sáro,vždyť si viděla jak vypadá,copak někoho takového bych mohla zajímat já?'' Ale Sára si to nedala vymluvit a pokračovala. ,,Copak sis nevšimla tohoobdivného pohledu? Koukala na tebe jako na něco posvátného,nevšimla sis?'' Jeho pohled směřoval na mě,to nepopírám a něco v jeho pohledu bylo hodně zvláštní,ale její teorii se dalo jen těžko uvěřit. Nemohla jsem myslet,nemohla jsem dýchat,před očima jsem měla pořád jen jeho andělskou tvář. ,,Sáro,je to blbost a já o tom už nechci mluvit.'' Sára se nadechovala,že ještě něco řekne,ale zdviženým ukazováčkem jsem ji utla. Den probíhal tak nějak automaticky,kluky jsme moc neviděli,odjeli s Tomemna nákup,když se vrátili,byli utahaní a šli brzy spát. I Sára si šla lehnou nezvykle brzo,kolem
desáté už byla v posteli,to bylo pro měrozhodně dobré,ale i špatné zároveň. Vrátila se ta neovladatelná touha vydat se znova ke zřícenině a to rozhodně nebylo dobré. Sára spala,tím jsem si byla jistá,když jsem se přes terasu vykrádala z pokoje. Slezla jsem po chatrném žebříku dolů a vydala se vté tmě tam,kde jsem předpokládala lesní pěšinku. Netrvalo dlouho a opravdu jsem ji našla. Vydala jsem se tedy po ní,ale něco bylo jinak,nebyl tam ten poklid a ticho,které bych v tuhle noční dobu očekávala,bylo tam moc hlučno,listí na stromech šustilo a někde,jen pár kroků ode mě praskla větev,nebyla jsem sama,to bylo jisté,ale kdo by tam v tuhle dobu byl? Pak jsem uslyšela něco jak zakvílení zvířete,když jsem se za tím zvukem otočila,zůstala jsem stát,jako přimrazená
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Bells Cullen Terka Bells Cullen | 14. srpna 2010 v 19:53 | Reagovat

wow..honem další kapitolku :)

2 blackangel1998 blackangel1998 | E-mail | Web | 15. srpna 2010 v 11:15 | Reagovat

úžasný!! honem piš,piš piš a přidávej kapitoly!

3 barUsh barUsh | Web | 15. srpna 2010 v 17:21 | Reagovat

ahoj můžeš pro mě prosím hlasovat zde?:http://vyrobkyzfima.blog.cz/1008/tak-a-je-tu-soutez#komentare jsem tam jako barUsh,mooooc ti děkuju a když budeš potřebovat taky hlas,tak mi klidně napiš a já ti ráda vyhovím, XD

4 nejkamosky1950 nejkamosky1950 | Web | 15. srpna 2010 v 22:07 | Reagovat

Ahoj moooc hezký blog prosím koukni na náš jestli chceš a máš zájem..moc děkujem :-)

5 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 22:23 | Reagovat

Úplně úúúúžasnéé, ty jsi taková úžasná osúbka, která má úplně úžasnou fantazii..<3333.
Já se snad pominu...Musím rychle přečíst minulé kapitoli..Honééém..!! =DDDD

6 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 17. srpna 2010 v 8:46 | Reagovat

[5]: Děkuju ti moc :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama