Hrad 2.Kapitola-Začátek konce(Část II)

17. srpna 2010 v 12:05 | Alesa Cullen
Omluvám se za případné překlepy,nebo chyby,dnes jsem neměla čas to zkontrolovat. Hezké počtení vaše Aleska♥

Jen dva metry ode mě byl můj anděl,i když teď se andělu zdaleka nepodobal. V podřepu,s rukama na zemi,jako nějaké zvíře na čtyřech,se shýbal nad nehybným tělem jelena. Jeho oči žhnuly a jeho rty byli potřísněné krví zvířete. Měla by se s bát,uteč...Poroučel mi hlas v hlavě. Přes to,nedokázala jsem to. Nikdy nebyl krásnější. Rozuřený,ničivý,smrtonosný,jako mladý bůh,jako anděl zkázy nad troskami hořícího města,ten pohled mě ohromil. Všiml si mě,to bylo jasné,jeho lačné oči se vpíjeli do mých,na zlomek sekundy jako by mu po obličeji přeběhla lítost,ale rychle se změnila v zuřivost. ,,Vypadni.'' Zakřičel na mě hlasem,který i když byl prosycený hněvem zněl mým uším jako hudba. Trochu se napřímil,jako by se chystal na mě zaútočit. Chtěla jsem utéct,ale moje nohy jako by v zemi zapustili kořeny,nešlo to. A on tam pořád stál,zmučený,nádherný. ,,Jdi odsud,prosím,'' Jeho hlas v sobě nesl tolik bolesti a lítosti,až z toho i mě zabolelo u srdce. ,,Ne,nikam nejdu.'' Řekla jsem jak nejvyrovnaněji jsem mohla. ,,Prosím tě,nechci abys mě takhle viděla,prosím.'' A anděl prosil a andělé by nikoho prosit o nic tak jednoduchého neměli. ,,Kdy tě uvidím?'' Nevím,kde se ve mě ta odvaha vzala,každý s trochou zdravého rozumu by utekl. ,,Byl bych rád,kdyby nikdy...'' Řekl,ale nevyznělo to tak,že mě vidět nechce,spíš,že já bych neměla chtít vidět jeho. ,,Potom tu zůstanu.'' Stála jsem ji jako malé dítě na svém. Bolestně si vzdychl. ,,Pak tedy zítra?'' Jeho hlas zněl podrážděně. ,,Slibuješ?'' Znovu si bolestně povzdechl a jeho hlas nabral jiný podtón. ,,Slibuji...Po západu slunce na hradbách,ale byl bych rád,kdyby ti to co jsi teď viděla,zabránilo tam přijít.'' Neodpověděla jsem,zase jsem se chytila do pasti jeho očí. ,,Běž Victorie,prosím.'' A já poslechla. Neutíkala jsem ale,pořád jsem se otáčela dokud mi nezmizel mezi stromy. Když jsem došla ven z lesíku,jako by mi všechno došlo. Podlomila se mi kolena. Teprve po chvíli jsem si uvědomila,že mi po tvářích ztékají horké slzy,nebylo to,ale kvůli tomu,že bych se bála,já plakala nad jeho bolestí,tolik bolesti v očích...bylo to až nesnesitelné,dívat se na to. Nevím,jak dlouho jsem byla před Cornellem,každopádně začali zpívat ptáci a já sebou při jejich prvním zaspívání tak trhla,že mě to naprosto probralo z veškerété letargické mlhy,co mě obklopovala. Vydala jsem se zpět,vzala jsem to zase po žebříku. Sára spala,jsem ráda,nemusím jí nic vysvětlovat,stejně,co bych jí řekla? Ten andělský kluk pravděpodobně pojídá právě vlastnoručně za mordovaná zvířata? To by bylo i na ni moc. Vyčerpaná zážitkem z lesa jsem padla do své postele,oblečená,s botama. Musíš spát,opakovala jsem si pořád dokola. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a....najednou bylo ráno. Spánek,jako by mi nepřinesl žádnou úlevu,pouze pohled na moje zamazané oblečení a dlaně rozedrané z lezení po žebříku,dokazovali,že to nebyl jen přelud v mojí hlavě. Sára v pokoji nebyla,ale z koupelny byla slyšet tekoucí voda,což mě uklidnilo. ,,Páni,co si včera dělala?'' Zeptala se Sára,když viděla,že jsem vzhůru. Nebyla jsem si jistá,co bych jí měla říct. ,,Kolik je hodin?'' ,,Za deset minut deset,už si měla dávno začít v práci,ale někdo tě u Toma pro dnešek omluvil,ale Tom nám neřekl kdo.'' je to možný? Že by on? ,,Aha,já mám něco až k večeru,tak že,bych ti třeba pomohla s něčím,co ty na to?'' Sára se na mě nechápavě podívala. ,,Co máš k večeru?'' Sakra,měla jsem radši mlčet,co jí teď sakra řeknu? ,,Musím si něco zařídit,to ti musí zatím stačit,tak jdeme?'' Sára si trochu osušila vlasy ručníkem a šli jsme. měla na starost práci na pozemku. Okopávání,zametání a tak,nic náročného,tak že jí ráda pomůžu. Pořád jsem byla ponořená do svých myšlenek,když jsme míjeli kluky. ,,Hej Vick,kam si to včera v noci šla?'' Zeptal se mě Jakub. Sakra,s tím jsem nepočítala. ,,Viděl jsem tě jít směrem k lesu,tam co je ta zřícenina.'' Sáře v očích blesklo pochopení. ,,Byla jsem se jen projít Kubí.'' Snažila jsem se znít co nejklidněji. ,,Sama?'' Zeptala se Sára. ,,Samozřejmě že sama,co je to? Výslech?'' Vypálila jsem ostřeji,než jsem zamýšlela a vzteklá jsem se vydala na lavičku. kašlu na ně,říkala jsem si celou cestu. Když jsem si sedal,moje mysl zase začala pracovat na plné obrátky. Proto jsem si prvně nevšimla,že pod přístřeškem na proti je Tom a mluví s nějakou dívkou. Procházeli se a když přišli blíž,viděla jsem důvod toho,proč Tom
nesouvisle blábolí. Byla překrásná. Její vlasy měli barvu jako med,její oči byl temné jako uhel,ale to proč mi její krása připadala tak povědomá byla její nepřirozeně bílá pokožka přesně jako ta Chrisova. Její pohyb připomínal tanečnici,spíš vílu,byla opravdu ohromující. Tom se s ní loučil a oči mu pohasli,když tím vílím krokem pomalu opouštěla pozemek směrem k mě známé lesní cestičce. ,,Ahoj Vicky.'' Řekl Tom a přisedl si ke mě. ,,Ahoj Tome.'' Řekla jsem s úsměvem. ,,Kdo to byl?'' Snažila jsem se aby můj ton zněl lhostejně. ,, To byla Avis,Avis Lewissová...'' Páni,neobviklé jméno. ,,Chrisova sestra.'' Dodal,jako by věděl něco,co já nevím. ,,To on tě na dnešek omluvil z práce.'' Co že? ,,Neříkej,že si o tomnevěděla...'' Zeptal se mě podezíravě. ,,Ne,já o tom nemám ani tušení,vždyť ho ani neznám,viděla jsem ho jen dvakrát a ani jsem s ním nemluvila.'' Lhářko,slyšela jsem hlas mého svědomí. Tom se zamyslel. ,,To je zvláštní,za ty roky co tu s nimi jsem už tady bylo tolik lidí a,nikdy se o nikoho nezajímal víc,než v mezích zdvořilého chování.'' Mohlo to tak být? Mohla mít Sára pravdu? Mohla jsem Chrise,toho kluka s tváří anděla zajímat opravdu já? A co to,co jsem viděla včera večer? Jak se na to mám dívat? Bude po západu slunce na smluveném místě? Hlavu mi drtili stovky otázek,na které jsem neznala odpovědi,myslela jsem že moje hlava snad exploduje. ,,Vicki,tobě se líbí viď?'' Zeptal se Tom mírným hlasem. Komu by se nelíbil? I slepého člověka by okouzli svým sametovým hlasem. ,,Asi ano.'' Přiznala jsem,já už to vážně někomu potřebovala říct,dusila jsem to v sobě od našeho prvního setkání na zřícenině. A Sáře jsem nemohla,ona ze všeho dělá vědu. ,,A tobě se bezpochyby líbí ta Avis.'' Musela jsem si jeho mlčení nějak pojistit. ,,Je to tak vidět?'' Zeptal se zahanbeně Tom. ,,Ano,je.'' Oba jsme se zasmáli nad trapností celé situace. Povídal bych si s Tomem dál,chtěla jsem nutně zjistit víc o téhle podivné rodince,hlavně o jednom členovi. Ale vyrušil mě hlas kluků. ,,Jak to,že se tu flákáš Vick?'' ,,Má na dnešek volno,má prostě známosti.'' ,,Ale to víme,jen pořád nevíme,kdo to zařídil.'' ,,A ani nebudete,dokud vám to sama nebude chtít říct.'' V duchu jsem Tomovi děkovala. Nevím,co bych jim řekla. ,,No,tak to je super.'' Stěžoval si Jakub. Byla jsem ráda,že jim nic neřekl,Chris byl pro mě něco zvláštního,nevím,co si o něm myslet,hlavně o tom co jsem viděl včera v lese. ,,Sára se ptá,jestli za ní přijdeš,jo,a že se ti omlouvá,ze to vyzvídání.'' ,,To nemohla přijít sama?'' ,,Znáš ji.'' Řekl Lukáš. Ano,znám ji,dost dobře na to,abych věděla,že není ten typ,co by se prostě zvedl a šel se omluvit,vždycky někoho pošle a když vidí,že je to v pohodě,omluví se. Zvedla jsem se k odchodu,kluci šli přede mnou,ještě jsem se otočila a zašeptala tomovi: ,,Díky.'' Byla jsem si jistá,že mě kluci neslyšeli,ale on ano,jen se usmál a přikývnul. Vydali jsme se k zahradě,Sára seděla v altánku uprostřed kruhového pozemku na kterém bylo několik zakrslých
stromků a záhonů s růžemi. Došli jsme k ní a kluci se omluvili,že mají ještě nějakou práci,ale bylo vidět,že nám jen dávají prostor,aby jsme si popovídali v soukromí. ,,Nezlob seVick,nechtěla jsem takhle vyzvídat,bylo to hloupý,promiň.'' Ano,bylo to hloupé,ale ne to,že se ptala,hloupá byla moje reakce,byla jsem podrážděná,proto že jsem jí na to neměla co říct,pro to,jsem odešla. ,,To je v pohodě,neměla jsem takhle přehnaně zareagovat.'' Se Sárou jsme se objali na usmířenou. ,,Tak že...'' Řekla a bylo vidět,že váží slova,aby mě znova nenaštvala. ,,Byla si v noci pryč?'' Ale né,ještě ji to nepustilo. ,,Ano.'' Řekla jsem obezřetně. ,,Sama?'' ,,Sama.'' Nebyla to lež,já vážně byla sama a otom,co se stalo v lese se jí vážně zmiňovat nechci. ,,Vicky,víš,že mi můžeš věřit,poznám na tobě,když mi neříkáš celou pravdu,to víš,tak ven s tím.'' Měla pravdu,pozná to na mě a nemusím jí říct všechno. ,,Šla jsem sama,ale v lese jsem potkala Chrise.'' Tohle ji snad umlčí. Vykulila na mě oči. ,,Řekni mi všechno.'' Naléhala. Všechno....to jistě... ,,Co ti mám říct,pozdravili jsme se a...'' Kousla jsme se do jazyka. Málem sem jí řekla:A on mě hlasem anděla žádal abych od tam tud utekla,když se shýbal nad mrtvím zvířetem. ,,A?'' Sakra,pomyslela jsem si. ,,A dnes se spolu máme sejít,ale nejsem si jistá jestli tam vůbec přijde,tak z toho nedělejvědu,prosím.'' To nebyla lež,vážně nevím,jestli tam bude. ,,Jako rande? No to mě podrž..Co si vezmeš na sebe?'' ,,No,o tom jsem nepřemýšlela,navíc,není to jak si myslíš,chci jen aby mi něco vysvětlil a jak jsem řekla,nevím,jestli tam bude.'' Sára,teď překvapená tím,co jsem řekla čekal na vysvětlení. Honem,vymysli si něco,říkal jsem si...Jasně,už to mám. ,,Musí mi vysvětlit,proč mě dnes u Toma omluvil z práce.'' A to taky není lež,zajímá mě to. ,,Tak že si ho dnes viděla?'' Sakra,neumím lhát,motám se do svých lží. ,,Ne,požádala jsem jeho sestru,ať mu to řekne,proto nevím,jestli tam bude,neměla možnost mi odpovědět.'' ,,Tak že taneskutečně krásná holka byla jeho sestra? Myslela jsem si to.'' Nepřekvapilo mě,že si té holky Sára všimla,kdo by si jí taky nevšiml. ,,Ano,to byla jeho sestra,ale moc sem s ní nemluvila,jen tolik,kolik bylo nutné.'' Sára si mě zkoumavě prohlédla. ,,Tak že,máte rande..hm...'' Ale tak to opravdu nebylo,nevím proč,jsem umíněně trvala na tom,že ho musím znova vidět právě ve chvíli kdy by každý normální člověk utekl. ,,Už o tom přestaň mluvit,nebo tam vůbec nepůjdu.'' Sára si jako zamkla pusu na zámek. Opravdu jsem na toto téma už nemluvili. Vrátili jsme se na pokoj,kluci byli zase ve městě,tak že tam byl klid. Každou chvíli jsem sledovala nebe a prosila slunce,aby už zapadlo. Bylo to stresující,zdálo se mi,jako by se mi slunce vysmívalo a pro dnešek se rozhodlo výmečně nezapadnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blackangel1998 blackangel1998 | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 12:54 | Reagovat

úžasný.úžasný :)a ještě jendou úžasný :)
našla jse-no,aona se mi adminka ozvala sama-soutěž v povídkách.můžeš psát na téma Twilight,nebo Harry Potter,a nebo Jona Brothers.
najdeš to tady    http://verisssek.blog.cz/rubrika/soutez-o-nejlepsi-povidku
určitě se zapoj,s tvým talentem :)

2 blackangel1998 blackangel1998 | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 12:55 | Reagovat

jé,teď koukáím,že už o soutěži víš :)

3 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 16:08 | Reagovat

BEZVA..!! Řeknu ti, tohle je talent =) <3<3<3333
Úžasný, krásný, strhující, romantický... - DĚJ!! =DDDD <333333

4 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 17. srpna 2010 v 17:23 | Reagovat

Díky moc holky :-* Upřímně,když jsem to začla psát,byla jsem přesvědčená,že to nikoho zajímat nebude. Dělá mi velkou radost,že se s váma o to můžu podělit a že vás to zajímá,ještě jednou,díky. ♥

5 Terka Bells Cullen Terka Bells Cullen | 18. srpna 2010 v 8:32 | Reagovat

Naprosto ÚŽASNÝ to máš. Jsi hotová spisovatelka to ti povím :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama