Hrad 3.kapitola-Já nikam neodejdu (část II)

18. září 2010 v 10:45 | Alesa Cullen
Tak přeji hezké počtení a nezapomeňte komentovat :-)

Tam stálo auto. Nablýskané
BMW X5 v černé barvě. K mému překvapení mě vedl právě k tomu auto a odemknul ho. ,,To je tvoje?" Vydechla jsem udiveně,když mi držel dveře,abych nastoupila. Než jsem se stačila otočit,seděl vedle mě na místě řidiče. ,,Ano." Pronesl s úsměvem. Zjevně ho pobavilo,jak jsem nadskočila,když jsem si všimla že už sedí vedle mě. ,,Co bys řekla tomu,kdybych tě dnes unesl?" Zmohla jsme se jen na úsměv. Cesta ubíhala v tichu,ale mě hlodala spousta otázek,které jsem na něj měla. Jako by dokázal poznat na co myslím. ,,Předpokládám,že na mě asi budeš mít pár otázek." ,,Ano,to předpokládáš správně." Povzdechl si. ,,Tak začni." ,,No,páni,je toho tolik,na co se tě chci zeptat." Uvažovala jsem,která je ta nejdůležitější. ,,Kolik je ti let?" ,,Teoreticky vzato dvacet." ,,A prakticky vzato?" Usmál se. ,,Narodil jsme se v roce 1889." Řekl a trochu posmutněl. Tak že,je o sto let starší než já...hm...Mohlo to být horší. ,,Co se-Co se stalo,že si se stal..." ,,Upírem?" Dořekl místo mě. Přikývla jsem. ,,Bylo mi tehdy čerstvě dvacet let a hrozně jsem toužil stát se klavíristou. Odjel jsem tehdy do Londýna. Vracel jsme se pozdě večer z hodiny klavíru a v jedné zapadlé uličce narazil na mladou holku. Byla hodně mladá tak patnáct,moji rodiče mě prostě vychovali tak,abych lidem pomáhal. Tak jsem se jí zeptal,jestli nepotřebuje pomoct. Nikdy nezapomenu na to,když ke mě zvedla hlavu. Na její divoké rudé oči. Kousla mě a byla by mě použila jako večeři,ale šla tam zrovna parta nějakých lidí,tak utekla. Oni mě minuli a ani si mě nevšimli. Bylo to u nějaké tovární budovy. Odplazil jsme se jen kousek,hned jak jsem se dostal do dveří mě síla opustila...Trvalo to pět dní,pět nekonečně dlouhých bolestných dní. Pak jsem cítil,jak se moje srdce zastavilo. Z prvu jsem nechápal čím jsem se stal,než jsem narazil na pár dalším,zrovna i na to děvče,co mi tohle způsobilo. Pár let jsme s nimi žil,ale byl jsme tak znechucený sám sebou,že jsme se začal toulat jen tak po světě,pak jsme našel svoji rodinu." Jeho obličej byl plný téstaré bolesti. Nevěděla jsme,co říct,jak ho utěšit. ,,A tehdy si pochopil,že to jde i jinak..." Dodal jsem tiše. ,,Ano,ale nikdy si nemůžeme být jisti. Každý z nás má v sobě svoje druhé já,které prahne po lidské krvi." Ne,on ne,tomu nevěřím. ,,Máš nějaké další otázky?" Zeptal se a snažil se o veselí tón. ,,Ano,asi tak milion." Zasmál se,konečně. ,,Jak je to s tou barvou očí? Máš teď jiné oči,než když jsme se viděli poprvé a o té holce,co tě kousla si říkal,že její oči byli rudé." ,,Tobě nic neujde....Každý novorozený upír má oči rudé. Pokud se živí lidskou krví,zůstane to tak. Pokud má hlad,jeho oči dostanou nafialovělí nádech. My,co jsme si zvolili jinou cestu,máme oči černé,pokud jsme dlouho nebyli na lovu,nebo třeba ucítíme krev a dostaneme žízeň,tak naše oči zfialoví." Neubránila jsme se pohledu na jeho oči. ,,Tak že ty teď...Máš žízeň?" Ztěžka jsem polkla. ,,Nic nezvládnutelného." Řekl rozpustile. ,,Ale samozřejmě v zájmu tvojí bezpečnosti,půjdu dnes na lov." Zmocnila se mě panika. to znamená,že mě nechá samotnou. ,,Neboj se,já se vrátím. Já nika neodejdu,nikdy. Jen na dobu,která je nezbytně nutná." ,,Dobře,chápu,že musíš,to je v pořádku,jen mám pořád pocit,že tohle všechno..že nemůžu mít tolik štěstí,že se na mě podíváš a uvědomíš si ty rozdíly mezi námi,kterých jsem si já moc dobře vědoma,a odejdeš." ,,Já nikam neodejdu." Vylovil to tak něžně,že jsme mu prostě musela věřit. Auto odbočilo ze silnice na takovou tu vedlejší silničku. ,,Kam vlastně jedeme?" ,,Na moje oblíbené místo." Odpověděl tajemně,tolik,že ve mě taky vzbudil zvědavost. Z vedlejší silničky jsme sjeli na polní cestu,později jsme jeli lesem a pak zastavili. Natáhla jsme se po klice,abych otevřela dveře od auta a on už tam stál a otevíral mi je. ,,Páni,jak moc si rychlí?" ,,Další z milionu otázek?" Zeptal se vesele,byl v hodně dobré a uvolněné náladě,což mi dělalo velkou radost. Omluvně jsem se na něj usmála. ,,No,řekněme,že kdybych sem běžel,byl bych tu dřív,než autem." ,,Vau,ukážeš mi to?" ,,Ano,ale teď pojď,ukážu ti nejdřív moje místo." Ovinul mi paži kolem ramen a já jemu kolem pasu. Došli jmse na místo,které mi vyrazilo dech. Byla tam skála,obklopená lesem a pod ní nádherné průzračné jezero." Můj obdivný pohled ho upoutal. ,,Měla bys to vidět z támhle toho místa." A ukázal na jeskyni s několika metry rovného prostoru před jejím vchodem,téměř nahoře. ,,No,to by bylo určitě hezčí,ale já tam tak nějak nevylezu." ,,Ale já ano." zasmál se. ,,Je na čase ukázat ti,co si chtěla vidět,jak se pohybuji já." Při těch slovech mě zdvihl do náruče a dvěma ohromnými skoky se přesunul ke skále. Dalších pár skoků a byli jsme v polovině skály. jednou rukou se držel,vyrovnával rovnováhu. Ale ani na chvíli nezavrávoral,byl jako kočka,neuvěřitelně rychlí a tichý. Nepocítila jsem v jeho studené náruči ani žádný otřes,když dopadl na místo,které před tím ukázal. Položil mě opatrně na zem. Prostor před vchodem do jeskyně byl větší,než jsem čekala,bylo tam bezpečné si sednout i ujít pár kroků. Měl pravdu,to místo bylo opravdu nádherné,působilo až magicky. ,,Tak co říkáš?" Zeptal se mě po chvíli,co jsme se oba rozhlíželi. ,,Je to dokonalé místo,nádhera. Chodíš sem často?" ,,Ano,chodím sem přemýšlet. Vlastně to bylo až do nedávna moje nejoblíbenější místo." ,,Do nedávna?" Ušklíbl se,sklopil oči a pak je zase zvedl,upíral na mě ten odzbrojující pohled z pod řas. ,,Ano,dokud si nepřijela. Viděl jsem tě hned po příjezdu. Slyšel jsem,jak vám Tom vypráví o zřícenině a viděl jsem ten záblesk zvědavosti v tvých očích. Doufal jsem,že tam přijdeš." ,,Tak proč si odešel,hned jak si mě viděl?" Moc dobře si pamatuji na ten jeho chladný až nazlobený pohled a prostě mi to pořád vrtá hlavou. ,,Už když jsem tě viděl poprvé,byl jsemztracený a pak...Tak sladce si mi voněla,měl jsem strach,aby nedošlo..k nehodě. Proto jsme tu noc lovil v lese u cesty,ačkoli vždycky vyrážíme mnohem dál. a to bylo velice nezodpovědné,co jsi tam tehdy udělala." ,,Co jsem udělala?" Znovu se mi vybavil jeho zmučený výraz a zabolelo mě na to jen pomyslet. ,,Lovil jsem,což znamená,že jsem se neovládal,tak dobře jako jindy. A ty? ty si tam prostě nakráčíš,s tou svojí vůní a s ledovým klidem mi oznámíš,že nikam nepůjdeš,jestli se neuvidíme znovu." Tak že,on mě posílal pryč,jen pro to,aby mi neublížil. ,,Byl jsem sebou tolik znechucený,slyšel jsem tě plakat,když si vyšla z lesa. To pro to musím dnes na lov,toho zvířete jsem se pak už ani nedotkl. Běžel jsem rovnou sem,přísahal si,že na tu schůzku nepůjdu,že odjedu...Tolik jsem se bál,že mi řekneš,že jsem odporná zrůda...Ale nedokázal jsem to." Zakroutil hlavou a schoval si obličej do dlaní,právě se přiznal k něčemu,co pro něj byla slabost. Ale to já přece nechci,nechci aby se trápil. ,,To zní,jako bys toho litoval." Uniklo mi to,nechtěla jsem to říct nahlas,ale prostě mi to tak připadalo. Vstal,položil mi obě ruce na tváře,zadíval se mi do očí. ,,Victorie,to si nesmíš myslet.Jsi to nejlepší,co mě v živo...V mé existenci potkalo. Lituji jen toho,že tě vystavuji nebezpečí,proto že já bezesporu nebezpečný jsem. A i když už jsem se lidské krve nenapil tak dlouho,pořád cítím to pálení v krku,když jsem u člověka moc blízko." ,,Já ti věřím.věřím,že by si nikomu neublížil." Políbil mě studenými rty na čelo a zašeptal: ,,Díky,je to to nejhezčí,co mi kdo kdy řekl,hned po tvém,miluju tě." ,,Miluju tě." Řekla jsem při pohledu do jeho nádherných,ale zřetelně stále fialovějších očí. Pak jsme si sedli a Chrise napadlo,že by chom si mohli rozdělat oheň,prý,aby mi nebyla zima. ,,Hned jsme z pátky." Řekl rozpustile a nadvakrát seskočil ze skály dolů. A opravdu,neuběhla ani minuta a byl zpět s náručí plnou dřeva. Vlastně s větvemi tak obrovskými a silnými,že jsme nejprve pochybovala o tom,že s tím půjde
udělal oheň. Ale on je lámal na menší a menší kousky,jako by to byly slabounké větvičky. Z kapsy džín vytáhl sirky a rozdělal oheň. No,alespoň je jedna věc,kterou neumí,rozdělat oheň bez sirek. Seděli jsme tam u ohně a povídal si o mém nudném lidském životě,ale jeho zajímalo úplně všechno,bylo to zvláštní. On musí mít život mnohem zajímavější a chce znát detaily toho mého. ,,Nezapomněl si na milion mích otázek?" Zeptala jsem se,když skončil s vyptáváním. ,,Nezapomněl. Co chceš vědět?" ,,Jaké je tvoje celé jméno?" ,,Christopher Lewiss,ale býval jsem Christopher Mrashl,ale to už je dávno." Cristopher...Krásné jméno. ,,Kolik vás tedy je? Myslím,tady,vaši rodinu." ,,Já,Avis,tu už si myslím viděla. Malcolm a Erika,býval s námi ještě i Keelen,on a Avis spolu žili,opravdu dlouho,ale už s námi není?" ,,Proč?" Zaváhal,jestli mi má vůbec odpovědět,nebo volil slova,která použít. ,,Víš,Avis je velice zásadová,co se týče našeho zbůsobuživota,je z nás v ovládání žízně nejlepší a Keellen,měl při lovu nehodu,hrozně se tehdy pohádali a on odešel. Občas nás navštěvuje,ale Avis vždy odejde,než se objeví." ,,Jakou nehodu?" Opět váhal,tentokrát déle než poprvé. ,,Byl na lovu,jak jsem říkal,je těžké se v tu chvíli ovládat,a narazil na zatoulaného turistu,který byl příliš blízko a příliš sladce voněl." ,,Ach,to je hrozné...Myslíš,že mezi ním a Avis,že už to nejde nijak spravit?" Zasmál se. ,,Já ti řeknu,že někoho zabil a tobě je líto,že spolu nejsou,jsi zvláštní
Victorie,jako by si ani nebyla člověk." Tomu jsem se musela zasmát. Možná na tom nebylo nic k smíchu,ale mě to všechno až teprve teď začalo dávat smysl. Musela jsem potkat kluka,upíra,abych se cítila,tak jak bych se cítit měla. jako bych teprve teď začala dýchat. Celý svět najednou vypadal jinak,jako by mi někdo z očí sundal černé sluneční brýle. ,,Ale abych se vrátil,k tomu,na co jsi se ptala." Vyrušil moje úvahy Chris. ,,Myslím,že ho má ráda,moc ráda,proto odchází,když má Keelen přijet,jak jsem říkal,navzájem si slyšíme myšlenky a ty by ji prozradili,prozradili by to,jako moc jí chybí a Avis není ten typ,co by si připouštěl svoje slabosti." Pozorně jsem ho poslouchala. Bylo mi to líto,dokázala jsem si představit jak Avis asi je,když jen pomyslím,že by Chris odešel... ,,Co se děje?" Cris si všiml mého výrazu,jemu totiž neunikne asi nic. ,,Já jen,nedokážu si představit,že by se to stalo mě." ,,Ano,to je jasné,za chyby se musí platit,kdybych něco takového udělal,asi bych odešel sám." ,,Ty si mě ale nepochopil. Já bych tě kuli něčemu takovému pryč neposlala. Myslím,že není nic,co by způsobilo to,že bych chtěla,abys odešel." Zjevně ho moje vysvětlení zaskočilo,díval se na mě docela šokovaně. Upíral na mě ty svoje nádherné oči,jako by se snažil poznat,jestli to.co jsem řekla,myslím vážně. A pak se jeho výraz změnil,zněžněl,jako by jeho oči zahřívali ty moje. ,,Victorie,jsi blázen,víš to vůbec?" Jen jsem se usmála,moc dobře vím,jak to myslí. ,,Nikdy jsem si nemyslel,že někdo bude na to,co jsme reagovat takhle." Něžně si mě posadil před sebe a zezadu mě objal pažemi. Jeho ledový dech mi vál na krk. 
Po chvíli,kdy jsme jen tak seděli najednou střelil očima do tmy,ke kraji skály,kde jsme seděli. Otočila jsem se na něj,abych mu lépe viděla do obličeje. Jeho ostražitý výraz se ve vteřině změnil,uvolnil se a usmíval. Ale já nikoho,nic,neviděla ani neslyšela. Až o několik sekund později se přímo před námi vyhoupla na skálu postava. Zprvu jsem se lekla. Jak bylo vše ozářené ohněm,mým očím chvíli trvalo,než přivykli tmavšímu místu. Příchozí udělala dva kroky v před a až pak jsme jí poznala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blackangel1998 blackangel1998 | E-mail | Web | 18. září 2010 v 12:31 | Reagovat

úžasný :) píšeš úžasně :)

2 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 18. září 2010 v 14:35 | Reagovat

Souhlasí s blackangel1998!! Fakticky úžasně píšeš, máš úžasnou tvořivost a ještě úžasnější FANTAZII!! Milujuu tuto povíídku =) <3<3<3<3

3 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 18. září 2010 v 18:16 | Reagovat

Jejda,díky moc holky :-)

4 Isabella Marie Kate Cullenová Isabella Marie Kate Cullenová | E-mail | 30. září 2010 v 13:03 | Reagovat

Krásnej příběch ...chtělo by to pokračování ségra ... :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama