Hrad 3.kapitola-Já nikam neodejdu (část IIIII)

24. října 2010 v 11:38 | Alesa Cullen
Tak tady je poslední díl třetí kapitoly,snad se bude líbit a nezapomeňte,okomentovat.
Hezké počtení,s láskou vaše Aleska♥

Nejprve jsem se polekala,ale pak jsem ji poznala,byla to Avis. Ozářená světlem měsíce,nádherná. 
,,Ehm,ahoj." Snažila jsem se,aby na mě nepoznala,jak moc mě její návštěva zaskočila. 
Přešla půvabnou chůzí přes pokoj ke mě. Chytla mě za ruku a posadila na postel. 
,,Omluvám se,že jsem tě takhle přepadla. Můj bratr by mě zabil,kdyby věděl,že jsem tu,říkal že ti mám dát čas na spánek. Bylo opravdu těžké,uchránit si myšlenky,ale on hodně spěchal,tak že byl z domu pryč dřív,než jsem stačila pomyslet na to,že za tebou přijdu." Řekla s úsměvem. 
,,Proč by mu vadilo,kdyby věděl,že tu jsi?" 
,,Nechce,abych s tebou byla sama,nelíbí se mu,co jsem viděla a má strach,že bych ti to řekla." Zakoulela očima. 
,,A řekneš mi to?" Naléhala jsem. 
,,Myslím,že máš právo to vědět,ale on má strach,že by tě to vyděsilo,že bys se pak od nás držela dál." 
,,Myslím,že to by se nestalo,řekni mi to prosím." Avis si povzdechla a chvíli přemýšlela. 
,,Zabije mě,až se to dozví.." Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala. ,,Jak jsem říkala,viděla jsem že někdo přichází do jeho života. No a včera jse měla takový malý záblesk budoucnosti,vzdálenější,která neodvratně přichází. Já tě viděla být...Jednou z nás...jednou...." Chvíli jsem na ni šokovaně zírala. 
,,A to je všechno? Z toho mám mít strach?" Vypadlo ze mě najednou. Teď se pro změnu dívala šokovaně Avis na mě. 
,,Chci říct,tak by to asi mělo být ne? Pokud si vybral mě,i když to tak nějak pořád nechápu,mělo by to tak být." 
,,Asi máš pravdu,ale i přes to,byla bych ráda,kdyby se před ním o tom nezmiňovala." Přikývla jsem. 
,,Víš,není to všechno,proč jsem přišla. Než odešel,myslel na to,jak se mi vyhnout,abych nevěděla na co myslí...Chtěla jsem se zeptat jestli nevíš o co jde...Ptám se tě jako kamarádka,jako sestra,neřeknu mu o tom," Slíbila.
 Ale já jí to nemůžu říct všechno by se tím zkazilo. 
,,Já vlastně nevím,o co jde,někdo mu volala,ale moc jsem tom nerozuměla,neřekl mi kdo to byl." 
,,Hmm...zvláštní...." Rozhodla jsem se jí trochu lhát a taky se trochu vyptávat. 
,,Avis,pověs mi něco,jak to bylo s tebou a Kellanem?" Avis se zadívala ven z okna. 
,,Nepřekvapuje mě,že ti o tom řekl." Smutně se usmála,pohled stále upírající ven do tmy. ,,Víš,chybí mi,přesto,nedokážu mu odpustit,že se dal tak snadno zlákat,po všech těch desetiletích ovládání." Povzdechla si. 
,,Tak proč mu nezavoláš,neřekneš,že ti chybí?" 
,,To není tak jednoduché. Podívej se na to jinak. Co kdyby ses dozvěděla,že Chris zabil člověka,dokázala bys mu to odpustit?" 
,,Samozřejmě." Řekla jsem bez rozmýšlení. ,,Myslím tím,je to jeho přirozenost a já bych pochopila,kdyby selhal. To se přece může stát každému." Avis se hořce zasmála. 
,,Ty ho opravdu miluješ viď? Dokážeš mu odpustit i zabíjení." 
,,O to tak nejde Avis,dokážu připustit,že každý může udělat chybu." 
,,Asi máš pravdu,ale pro mě a Kellana už je pozdě,má svůj život na severu..." Byla z toho hrozně smutná a já věděla,že jí můžu pomoct,ale Chrisovi tolik záleželo na tom,aby se to nedozvěděla. 
,,Co bys udělala,kdyby se tu objevil? Utekla bys před ním,jako vždycky?" Zasmála se. 
,,Nevím,nejspíš ne,ale to aby se objevil nečekaně se stát nemůže,vždycky dá předem vědět. A navíc,kdybych chtěla,můžu se podívat do jeho budoucnosti,ale to já nechci." Bylo ticho,jako by ten temný pokoj to ticho ještě prohluboval. 
,,Pojď si o něčem povídat." Řekla Avis. 
Byli jsme jako staré kamarádky,probírali jsme úplně všechno. Její rodinu,moji,jejího bratra samozřejmě. 
Dozvěděla jsem se,že ona přišla do rodiny devět let po Chrisovi a pak za čtyři roky na to přišel Kellan. 
Taky mi vyprávěla o svém lidském životě,o tom,jak měla šest sourozenců a žila na statku v Arizoně. O tom,jak spadla do studny a probrala se až u Lewissovích doma bolestí proměny. Bylo to zajímavé,povídat si s ní. Čas uběhl mnohem rychleji,když jsem nebyla sama. 
,,Musím jít." Vyskočila z postele. ,,Můj bratr už jde." Řekla a v tu chvíli byla pryč. 
Nevím,jestli odešla oknem,nebo dveřmi,ale nebyla tam. Jen pár minut na to se ve dveřích objevil Chris. 
Zastavil se ve dveřích a upíral na mě svoje nádherné černé oči. Zasekli jsme se v sobě pohledem. Po chvíli se usmál,moje srdce zase přestalo na chvíli pracovat a pak se rozběhlo ohromující rychlostí. 
,,Ahoj." Řekl medovým hlesem. Byl po lovu uvolněnější. 
,,Ahoj." Zasmál se tomu,jak jsem s úlevou vydechla. Přešel po místnosti,která mi už vůbec nepřipadala tak tmavá,naopak,byla zalitá světlem,světlem,které s sebou on nosil. 
Chytil mě kolem pasu a rozpustile se usmál,vůbec jsem nevěděla,co má v plánu,tak že jsem se dost lekla,když mě zvedl a jedním z těch svých znepokojivě rychlých pohybů nás přesunul na postel. 
Prostě jsem najednou ležela na zádech a on se nade mnou skláněl a usmívala se. Zakroutila jsem hlavou a usmála se taky. 
,,Předpokládám,že mi chceš něco říct." Řekl. Koukala jsem na něj nechápavě. ,,Něco o malé návštěvnici,která tě přišla navštívit v tvé samotě." Stále se usmíval,netvářil se rozzlobeně,což mě rozhodně uklidňovalo. ,,Upřímně,myslí si Avis,že jsem idiot a neucítím že tu byla?" Zakoulel významně očima,stále se usmívajíc. 
,,O nic nešlo,mluvily jsme o Kellanovi...Schází jí a kdyby teď přijel,sešla by se sním." Řekla jsem a podívala se na něj,jestli jsem neprozradila moc. 
,,To je neuvěřitelné. Celou tu dobu si před námi chrání myšlenky a tobě to řekne." 
,,No možná potřebuje sestru místo bratra,říkala,že jsem jako její sestra." 
Jeho výraz se ve vteřině změnil. Jeho čelist se napjala,jeho oči byli rozzuřené. 
,,Co,co jsem řekla?" Vykoktala jsem zmateně. 
,,Zabiju ji." Řekl a opravdu,znělo to reálně. ,,Nerozumíš tomu?....Znamená to,že tě bere jako jednu z nás...Ale to já nedovolím." 
Už jsem pochopila. Posadila jsem se,abych na něj lépe viděla. 
,,Myslím,že to co Avis vidí tvoje svolení nepotřebuje." 
Ano,tak jestli jsem se ho někdy bála,tak to bylo nic proti tomuhle. Také si sedl. Zavřel oči a zhluboka dýchal. 
,,Zabiju ji." Šeptal nazlobeně. 
,,Chrisi,já tomu nerozumím. Avis říkala jednou,musíme to řešit teď?" Konečně otevřel oči a povolil čelist. Z zlehka se usmál. 
,,Máš pravdu,zabiju ji jindy,teď jsem na něco zvědaví." 
,,A na co?" Chvíli si mě měřil pohledem. 
,,No,někdo tady říkal,že mě musí dostatečně zabavit,abych si uchránil myšlenky." Usmála jsem se na něj. 
Znovu jsme si lehli. Jeho tvář byla tak neuvěřitelně blízko,tak blízko,že jsem na rtech cítila jeho dech. 
,,Víš,já nevím,jak moc,jak moc si můžu dovolit být k tobě blízko." Přiznala jsem. 
,,Tak to jsme dva." Zasmáli jsme se společně. 
,,Vsadím se že tu dobu,co jsi na tomhle světě si posbíral mnohem více zkušeností než já." Chtěla jsem aby to znělo,jako že žertuji,ale tím,že jsem sklopila hlavu a zčervenala,jsem se prozradila. 
,,Ne s živými." Přiznal. ,,Mezi námi,upíry je to jiné,nemusíš dávat pozor abys někoho nepřizabil,nebo hůř..." Odmlčel se. 
,,Tak že,to se asi nestává,upír a člověk...." Nedořekla jsem to,slovo upír mi v krku vytvořilo nepříjemný knedlík. 
,,Neslyšel jsem o tom...Nikdo z nás o tom neslyšel..." Posmutněl a já taky. 
,,Tak že,je to předem ztracené všechno?" 
,,Ne,to ne,to vůbec ne." Jeho hlas byl zapálený. ,,Jen se musím znovu naučit lidským instinktům,nevím,jestli je to možné,nejsem člověkem už tak dlouho a lidské vzpomínky tak rychle blednou." 
,,Chrisi,jsi stále více člověkem,já to vidím,vidím ty změny na tobě,já ti věřím,vím,že mi neublížíš,bez ohledu na to,jak blízko budu." Jak jsem to dořekla,přinutila jsem ho,aby si lehl na záda. Obkročmo jsem si na něj sedla posunula svůj obličej k jeho obličeji. ,,Věřím ti." Zašeptala jsem a políbila ho. 
Ne tak jako vždycky,opatrně a na chvíli. Tlačila jsem na jeho tvrdé rty,myslím,že přemýšlel nad tím,jestli to dokáže a pak se to změnilo. 
Jedním rychlím pohybem jsme se obrátili. Já byla pod ním a on mě líbal,tvrdě a naléhavě,moje ruce se mu zamotali do vlasů. Jeho chladné tělo se naléhavě tisklo k tomu mému a přes jeho nízkou tělesnou teplotu mě pálilo na kůži. 
Po chvíli se mi přesunul na krk. Líbal mě na klíční kosti,za uchem a znova a znova na krku. 
Pak jen na kratičký okamžik stiskl moji kůži mezi zuby. Kdyby to bylo mezi dvěma lidmi,bylo by to naprosto neškodné,ale tohle bylo rozhodně nebezpečné. A přes to,jak moc jsme si to nebezpečí uvědomovala,jsem chtěla víc. 
Jen že,on najednou ztuhnul. Vůbec nedýchal. Ve vteřině seděl na kraji postele. 
Zmatená,rozpálená a dezorientovaná jsem na něj nechápavě zírala. ,,Co se stalo? Udělala jsem něco špatně?" Zeptala jsem se udýchaně. 
,,Ne,to já,ublížil jsem ti,moc mě to mrzí." Nechápala jsem,ale on se díval na můj krk a v tu chvíli mi to došlo. Zmateně jsem si na něj sáhla. 
Byla tam kapka krve,jediná malá kapička krve. 
,,Tohle mi nemůže ublížit Chrisi." Řekla jsem s úlevou v hlase. 
,,Ale ano může,co udělám příště? Nenávidím se,měl bych jít..." 
,,Ne,to bys neměl,pokud ti opravdu záleží na tom,abys mi neublížil." Trošku se usmál a šel zpátky ke mě. 
Zase jsme leželi vedle sebe. ,,Bolí to?" Zeptal se ustaraně. 
,,Ne,líbilo se mi to." Přiznala jsem. 
,,Hmmm...Kde že jsme to skončili?" Zeptal se a v očích mu jiskřilo. 
,,Budeš mi to muset připomenout." Řekla jsem. Usmál se a převalil mě zase na záda. 
Byl mnohem opatrnější,když mě líbal. Ale zážitek to byl stejně intenzivní jako před tím. 
Ani nevím jak dlouho to všechno trvalo. 
Ale po nějaké době jsem prostě usnula. V jeho náruči kolébaná jeho andělským hlasem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 BlackAngel BlackAngel | Web | 24. října 2010 v 19:06 | Reagovat

miluju tvoje povídky!!

2 Eleneora Eleneora | Web | 24. října 2010 v 20:10 | Reagovat

Doufám že už máš další :)))

3 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 24. října 2010 v 23:27 | Reagovat

Díky holky.
A ano,mám samozřejmě,jsem tak tři kapitoly napřed a pořád dopisuji :-)

4 Eleneora Eleneora | Web | 25. října 2010 v 22:21 | Reagovat

Hohej tak hone honem jsem zvědavá :)

5 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 28. října 2010 v 10:00 | Reagovat

BOŽÍÍÍÍ!!! Pstě KRÁSNÉ!!! Ten konec je samozřejmě nejlepší =DD <333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama