Hrad 3.kapitola-Já nikam neodejdu (část III)

7. října 2010 v 0:31 | Alesa Cullen
Na vyžádání PetuSHenky :-)

Avis,Chrisova sestra. na ten obličej se nezapomíná,byla překrásná,jako bohyně,osvětlená světlem ohně. ,,Ahoj bráško." Řeklanádherným melodickým hlasem. Chris jen přikývl. Proč mám pocit,že mluví nahlas jen kvůli mě? ,,Avis,tohle je Victorie." Avis se shýbla,aby si se mnou potřásla rukou,neuvěřitelně rychle,až mě to vylekalo. Omluvně se usmála a podala mi hubenou bílou ruku. ,,Moc ráda tě poznává." Řekla mile. ,,Já tebe taky." Odpověděla jsem. ,,Ale my už se viděli,nevím,jestli si to pamatuješ,mluvila si zrovna s Tomem,na Cornellu." Avis i Chris se oba zasmáli. ,,Ano,poslal mě tam můj bratr na výzvědy o tobě." Chris do ní rozpustile strčil,ale ona vystřelila paži do vzduch dřív,než se jí stačil dotknout. Byli opravdu jako sourozenci. ,,Ale to nebylo jediné naše setkání. Viděla jsem tě i na zřícenině. Běželi jsme s Mallcolmem okolo a ty jsi tam byla." Cris po ní střeli pohledem. ,,Nech toho Chrisi." Ohradila se. ,,Já ti říkala,že to takhle bude,že se s tím pereš zbytečně. Věděl si,že na to přijde,kdo jsme a ona to věděla dřív,než na zříceninu došla....Victorie,tobě se omlouvám,zjevně jsme tě s Mallcolmem dost vyděsili." ,,Počkej,jak tohle víš? Myslím,to o mě a o tom,jak to dopadne?" Chris nesouhlasně zamručel,nebo spíše až zavrčel. ,,Avis vidí budoucnost. A ne tak jako ve Stmívání v záblescích a ne nejistou. Ona vidí budoucnost toho,na koho se soustředí,taky vidí nebezpečí,které přijde,neomylně." No,tak to je vážně síla. ,,Páni..Tak že ty jsi věděl že přijdu?" ,,Viděla jsem,že se Christopherova budoucnost změní,že přijde někdo,díky komu bude milovat svůj život,nebo existenci,jak on říká. Jen jsem netušila,že to bude člověk. Ale ať je to jak chce,je šťastný a za to vděčíme tobě." Nebylo pochyb o tom jak upřímně to co řekla myslí. Avis a Cris si vyměnil pohled,ale důvod mi taknějak unikal. Musím si na tohle jejich duševní mluvení zvyknout. ,,Myslím,že bychom měli jít." Řekl Chris po chvíli netrpělivým hlase. ,,Proč?" Zeptal jsem se ho. ,,Vysvětlím ti to později,slibuji. Teď pojďme." Avis s úsměvem řekla. ,,Uvidíme se dole." A seskočila ze skály. Chris si mě vzal opět do náručí na jeden skok seskočil dolů. Nepoložil mě,neuvěřitelnou rychlostí se se mnou řítil setmělou krajinou. Stromy kole nás pádili smrtelnou rychlostí. Najednou jsme byli u auta. Avis už tam čekala. Na nevyslovenou otázku odpověděla. ,,Není na lovu,Chrisi,mělo by to být v pořádku." Nechápavě jsem se dívala na Chrise a čekala na vysvětlení. ,,Nastup,hned." Řekl ostrým hlase,takovýhle
tón měl jen jednou,tehdy v lese.Nechápala jsem to,stála jsem tam a nevěřícně se na něj dívala,trvalo to možná i minutu. Nevím,jestli si svůj tón uvědomil,nebo jestli můj obličej byl vyděšený stejně jako moje mysl. ,,Prosím." Zašeptal už mírnějším hlasem. Poslechla jsem ho a nastoupila do auta. Avis seděla vzadu,Chris se na ni upřeně dívá a ona měla zavřené oči. ,,Odchází." Řekla,konečně a my se rozjeli. ,,Victorie,odpusť mi prosím,byl jsem hrubý,jde o to,že se tolik bojím,že se dostaneš do nebezpečí,díky tomu,kdo jsme." ,,Ona už je v nebezpečí Chrisi,to snad víš." Střelil po ní rozčíleným pohled a Avis se přikrčila. ,,Nechcete mi konečně říct,o co tady jde?" ,,Pár kilometrů od místa,kde jsme byli byl upír." Promluvil po chvíli neochotně Chris. Podíval se na mě,ale já tom vážně nerozuměla. ,,Nebyl jako my." Vysvětloval Chris. ,,Nebyl na lovu Christohere." Ozvala se znovu Avis. Místo odpovědi se dočkala varovného zavrčení. ,,Počkej Chrisi,nech toho." Položila jsem mu ruku na hrudník,jako bych to vrčení mohla zastavit. ,,Pokud Avis říká,že nebyl na lovu,tak proč tohle všechno?" Povzdechl si,než neochotně odpověděl. ,,Důvodů je víc. Za prvé,i když nebyl na lovu,neznamená to,že kdyby zachytil tvoji vůni,nezačal by lovit. Za druhé,tvoje vůně na nás působí jako na vosy med." Avis se potichu uchechtla tomu přirovnání. ,,Výstižné." Dodala. ,,Za třetí a tím se dostávám k tomu,jak Avis říkala,že ty už v nebezpečí jsi. Jak jsem ti jednou již řekl,pečlivě si hlídáme naše tajemství." ,,A já vím příliš mnoho." Zašeptala jsem. ,,Přesně a navíc,pro kohokoliv z našeho rodu,který se živí normálnímzpůsobem,nebude pochopitelné,proč tě budu chránit." ,,Budeme." Dodala Avis. Chris jen přikývl a pokračoval. ,,Nepochopí,proč se tak velká skupina snaží uchránit jeden slabí článek,bude to pro ně jako výzva a to vůbec nemluvím o neoblíbenosti naší rodiny mezi ostatními upíry." To co říkal dávalo smysl. A mě se ulevilo,že na mě byl hrubí jen aby mě chránil,zase. ,,Omluvám se,že jsem dělala potíže,vám oběma." ,,To je v pořádku,nečteš myšlenky jako my,neslyšíš to co my..." Chtěla jsem ještě něco dodat,ale než jsem to stihla,Avis potichu zašeptala ,,Zatím." ,,Avis!" Zakřičel Chris,teď už opravdu rozzlobený. Nikdy před tím,mi nenaháněl strach,jako teď ale i přes to,byl nádherný,krásnější,než kdy před tím,krásnější než tehdy v lese. Zásah,další šíp dosrdce,myslím,že na mě má amorek v plánu vystřílet všechny šípy co má. Zastavili jsme na tom samém místě z kterého jsme odjížděli. ,,Ne,dojdu to." Řekla Avis nazlobeně na nevyřčenou otázku a praštila dveřmi od auta. Byli jsme samy. Chris si schoval hlavu do dlaní. ,,Je mi to líto Victorie." Řekl zmučeným hlasem. Tím hlasem ktreý jsem tolik nenáviděla,který tolik bolel. Chytla jsem ho za ruku abych mu ji odtáhla od obličeje. Neochotně ji povolil. ,,Christophere Marshle-Lewissi,nechci,opravdu už nikdy nechci slyšet,že je ti něco,co se týče mě líto,nesmíš si nikdy nic vyčítat,není to tvoje vina,slib mi to." Trošku se usmál. ,,Jak to není moje vina? Ty jsi člověk,nebýt mě,tak bys v tom lese nikdy nebyla." Měla jsem vztek,bylo mi to líto,tak líto,že se moje oči začali pomalu zalévat slzami. ,,Copak si nic nepochopil?" Zakřičela jsem a vyletěla z auta ven. Než jsem udělala pár kroků byl u mě. ,,Ty pláčeš? Kvůli mě...Vidíš,jen ti ubližuji." ,,Nebýt tebe,nežila bych rozumíš? Já nepláču ze strachu nebo z něčeho
takového,já pláču nad tvojí bolestí. I tehdy,po té příhodě v lese. Plakala jsem pro to,že jsem viděla ten hrozný smutek,tu bolest,tvoje zmučené oči. a teď,když už na to téměř zapomenu,uděláš mi to znova." vykřičela jsem na něj ten vztek a pak jsme si sedla na obrubník. ,,To jsme netušil." Řekl tak lítostivě a něžně,že jsme se mu musela podívat do očí,ačkoli jsem byla rozhodnutá to neudělat,věděla jsem,že jakmile se ztratím v jeho očích,nebudu schopná normálně myslet. ,,Co si netušil? Že tě miluju?" Zeptala jsem se,teď už šeptem. ,,Tak to přece bývá ne? Bolest jednoho je bolestí druhého." ,,Chápu jak to myslíš a omlouvám se. Já jen prostě pořád čekám,na to,až si uvědomíš,co jsem a utečeš." Zakroutil hlavou,jako by se s tou představou pral. ,,To bys chtěl?" Zeptala jsem se ho podezíravě. ,,Ano i ne...Chtěl bych aby ti šlo o tvoji bezpečnost,o tvůj lidský život,ale přes to,snažím se být pro tebe dost dobrý,abys zůstala. Je to sobecké,vím to,ale teď,když jsem poznal,jaký může život být,nechci abys odešla." ,,Slyšel si,co si právě řekl?" Zněla jsem asi moc nadšeně,proto,že se na mě díval díval jak na blázna. ,,Nechápeš? Právě si řekl život,ne existence,jako vždycky. I Avis říkal,že svému životu říkáš existence." Pochopil,co tím myslí a konečně se usmál. ,,Vidíš,máš na mě dobrý vliv. I moje matka Erika to říkala. Prý,a to cituji: Nevím,kdo s tebou co udělal,ale každopádně si zaslouží poděkování." Dokončil citaci uvozovkami ve vzduchu a zase se na mě usmál. Dívali jsme se jeden druhému do očí a ani jeden z nás neměl tu sílu uhnout pohledem první. Vyřešil to za nás ale jeho mobil,který zazvonil do ticha tak pronikavě,že jsem nadskočila. ,,Ano?" Ohlásil se Chris formálním tónem. ,,Ahoj bráško,jak se ti daří?" Jeho úsměv mě opět ohromil. Došlo mi,že mu volá Keleen. ,,No,myslím,že by se to dalo zařídit...Pokusím se." Zdálo se mi neslušné,poslouchat jeho hovor s bratrem,ale nemohla jsem si pomoct,celý jeho svět mě naprosto fascinoval. ,,Ano,co říkala Erika je pravda." Usmál se a podíval se na mě. ,,Vysvětlím ti to,až se uvidíme.....Zítra?...To je skvělé,to se právě hodí,kvůli tomu,oč si mě žádal....Nebudu spát doma a myslím,že tam kde budu,hlavně s tím,s kým budu si asi nenajdu čas myslet na tvůj příjezd,i kdyby Avis slídila za okny,nic neuslyší..." Byl zjevně pobavený svým plánem a já neskutečně šťastná díky tomu,co říkal o dnešní noci. ,,Ano,moc se na tebe těším,zatím se opatruj." Dořekl a sklapl telefon. Nadechoval se,že mi něco řekne,ale já ho předběhla. ,,Musím se zatraceně snažit,abys dnes v noci nevědomky své sestře nepověděl o Keleenově příjezdu." Usmál se na mě. Zvedl mě ze sedu,obtočil mi ruce kolem pasu a naklonil se ke mě,aby mi zašeptal do ucha, ,,To jsem zvědav,jak to budeš dělat." Řekl neuvěřitelně svůdným hlasem a jako by náhodou se dotkl svými ledovými rty mého ušního lalůčku. ,,Och.." Zašeptala jsem omámeně a vzpomínala,jak se dýchá. A on,aby mi to ještě stížil se od mého ucha přesunul na krk,jen zlehka se mě dotýkal rty,ale bylo to jako exploze,jako by mezi námi proudila elektřina. ,,Měli bychom jít." Řekl se samolibýmúsměvem po chvíli. Zjevně ho velmi bavilo vyřazovat mi srdce z provozu a pak ho rozbušit do neuvěřitelné rychlosti. Jen jsem přikývla a šli jsme. tentokrát mi nedal ruku kolem ramen,ale propletl svoje prsty s mými. Cesta ubíhala rychle,jako všechno s ním,bohužel. Vešli jsme do chodby Cornellu,kde po levé straně bylo schodiště. Vyšli jsme do druhého patra. ,,Počkám tu." Řekl,jako by dokázal vyčíst moje úmysly. Rozhodně jsem potřebovala sprchu,kartáček na zuby a oblečení na spaní. ,,Nechci aby si na mě čekal na chodbě,můžeš jít dovnitř,myslím,že Sára ještě spát nebude." Podívala jsem se na hodinky,bylo půl dvanácté. ,,Ne,nespí,slyším ji." Řekl s naprostou jistotou. ,,Tak pojď dál,pokud ti teda nevadí,být chvíli s mojí kamarádkou." ,,Ne,to mi nevadí,je vážně milá,jen mám pocit,že mě tvoji přátele nevezmou tak jako ty." Opravdu měl obavu,že ho nebudou mít rádi. Ale to je hloupost,myslím,že jeho musí mít rád úplně každý. ,,Mají rádi mě a tebe budou mít taky,jen musí udělat první krok." Řekla jsem,abych ho povzbudila. Vzala jsem ho za ruku a přitáhla k sobě. Zaklepala jsem na dveře od pokoje a čekala. Sára se dovlekla ke dveřím. ,,Ahoj." Vyjekla radostně. Po té střelila pohledem na Chise. ,,Pojďte dovnitř." Řekla a ustoupila od dveří,abychom mohli projít. ,,Díky." Řekl zdvořile Chris,když vešel. Usadila jsem ho na svoji postel,vzala jsem si oblečení a šla do koupelny. Nespěchala jsem tolik jako minule. 
Když jsem zastavila vodu,slyšela jsem ty dva,jak si povídají. ,,Ona taková prostě je víš,pořád má pocit,jako by si nezasloužila mít štěstí a čeká kdy se něco pokazí." Řekla Sára a Chris se zasmál. Oblékla jsem se a učesala. ,,Hele,nepomlouvejte mě." Řeklajsem,když jsem vešla. ,,To bych si nikdy ani nedovolil." Řekl s úsměvem. Bylo to zvláštní,tenhle návrat do normálního života,jako by to byli roky...A Chris,byl úžasný,tak..lidský,jako by byl starý přítel,nemohla jsem z něj spustit oči a on se celou tu doby díval na mě. ,,Myslím,že bych měl jít." Řekl. Začala jsem panikařit,myslela jsem,že budeme zase spolu v pokoji nahoře. ,,Co-co že?" I mého hlasu se zmocňovala panika. ,,Musím ještě ke klukům." Řekla Sára a rychle odešla z pokoje. Bylo jasné,že nám chce dát soukromý prostor. ,,Uklidni se." Řekl Chris mírným hlase. ,,Musím na lov,říkal jsem ti to,vzpomínáš?" ,,Ano,ale...mluvil jsi přece otom,že budeš se mnou,že nebudeš myslet na příjezd bratra." Zajíkal jsem se slovy. Usmál se, ,,Ano,to jsem říkal...Dáš mi dvě hodiny?" Byla jsem z jeho slov zmatená. ,,Ano,ale.." ,,Pak přijdu do našeho pokoje." Řekl a zablýskalo se mu v očích. Do našeho pokoje. Vyvolalo to ve mě vlnu radosti,jak to řekl. ,,Tak že ty chceš,abych tam na tebe počkala?" Řekla jsem už trochu klidněji. Přikývl, ,,Ale byl bych rád,kdybys spal,až se vrátím,potřebuješ spát,zítra máš pracovní den,ale mohu u Toma zařídit,abys nemusela." ,,Ne,to by nebylo fér." Řekla jsem. Jen se usmál. Vstal a šel ke dveřím. ,,Počkej tu na Sáru,určitě si máte co říct." Řekl když stál v otevřených dveřích. Přitiskl si mě pevně k sobě a zlehka mě políbil na rty. Po té se mi zadíval do očí,smutek v nich musel být hodně patrný. ,,Slibuji,že přijdu." Zašeptal a byl pryč. Ještě chvíli jsem tam stála a zírala do setmělé prázdné chodby. Když jsem se konečně vzpamatovala,sedla jsem si na terase a dívala se na lesní cestičku,ke zřícenině. Vážně jsou to jen dva dny? Ptala jsem se sama sebe. Přišlo mi to jako roky. ,,Tady jsi." Ozvala se za mnou Sára. Posadila se vedle mě. ,,Co se dějeVick? Máš naprosto dokonalýho kluka,tak proč si smutná?" ,,Ne,já nejsem smutná,jen,jsem nervózní,když není se mnou." Přiznala jsem. Sára se zasmála, ,,Tak to je vážný holka." ,,O čem jste si povídali,když jsem byla v koupelně?" Sára chvíli váhal a pak odpověděla, ,,Chtěl vědět,proč máš pořád strach,že se něco pokazí,je z toho,smutnej,řekla bych." To bylo to poslední,co jsem v tuhle chvíli chtěla slyšet. ,,Aha." Řekla jsem jen. ,,Už mi to povíš
Vicky,to co mi tajíš." Trochu jsem zapřemýšlela,jestli by to byla moc velká pohroma,kdybych řekla
Sáře pravdu,ale pak jsem se rozhodla,že se o tom napřed s Chrisem poradím. ,,Víš,to co ti tajím,není moje tajemství a já nemůžu prozradit něco za někoho jiného. Musím se prvně poradit s Chrisem,co si o tom myslí." ,,To je to tak zlé?" Zeptala se a já nevěděla jak jí odpovědět. bylo to zlé,když vezmeme v úvahu sty života Lewissovích? Možná by si myslela,že jsem uplně přišla o rozum. Ale hlavně,mohla bych ji tím vystavit nebezpečí. ,,Jak pro koho Sáro. Pro mě,například to zlé není,mě je to jedno,ale Chris se na to dívá jinak a ostatní lidé by se na to taky mohli dívat jinak." Dala jsem jí dost velkou nápovědu,tím jak jsem zdůraznila slovo:Lidé,teď už je to na ní. Neodpověděla,za což jsem vlastně byla docela ráda. ,,PůjduSáro,jsem dost unavená." Nechápavě se na mě podívala. ,,Ale on odešel,myslela jsem že dnes budeš tady." ,,On se vrátí Sáro." Byla jsem si najednou tolik jistá jeho slibem,až jsem se tomu musela usmát. ,,Aha,tak se hezky vyspi,uvidíme se zítra." Přikývla jsem a šla do pokoje. Pokoj byl jiný,temný,vlastně všechno bez něj bylo jiné. oslnil mě svou neuvěřitelnou září a když byl pryč,moje oči si jen těžko přivykali temnotě. ,,Ahoj." Vyrušil mě tichý hlas ze směru okna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 7. října 2010 v 15:20 | Reagovat

Jéé, kujuu =DD Hned se pustím do čtení! =)

2 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 7. října 2010 v 15:36 | Reagovat

Tý jo!! Tak to je MEGA HUSTÝÝ!! Už aby byla další kapitolaa =DD <3<3<3
Vick se má, že má tak BEZVA kluka =D UPÍRA =) Týýý jo, skvělá kapitolka a hlavně ten konec je tajemný a napínavý =O <3

3 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 7. října 2010 v 16:21 | Reagovat

[2]: Díky moc. Jsem ráda že se to líbí :-)

4 blackangel1998 blackangel1998 | Web | 16. října 2010 v 19:02 | Reagovat

úúúžasnýýý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama