Hrad 4. kapitola-Doznání(část I)

26. října 2010 v 12:00 | Alesa Cullen

Probudila jsem se po bezesné noci do slunečného dne. 
Instinktivně jsem sáhla vedle sebe. Postel byla prázdná. 
Zachvátila mě panika a smutek zároveň. 
Když jsem se ale pořádně rozhlédla,zjistila jsem,že na polštáři vedle mě leží bílá růže a dopis. 
Nedočkavě jsem ho otevřela. Stálo tam: 
Victorie,omluvám se,že jsem zmizel takhle bez rozloučení. Nemysli si prosím,že se toto stane mým zvykem. 
Ale spala jsi velmi tvrdě,nechtěl jsem tě budit,za těch pár dní toho na tebe bylo myslím až dost a spánek potřebuješ. 
Odcházel jsem za svítání,dnes bude hezky a ty musíš do práce,uvidíme se tedy až po západu slunce.
Neboj se,najdu si tě. Budu na tebe myslet celý den,nikdy jsem se netěšil na tmu tolik jako teď. 
Dávej na sebe pozor,miluji tě Cristopher...
Zavřela jsem oči,dopis stále držíc v rukou. Bylo to všechno tak neskutečné,on byl dokonalý a já beznadějně zamilovaná a taky byl upír a celé jeho rodina byli také upíři a ano,bylo tu riziko nehody,ale upřímně,za jediný jeho dotyk bych dala život a kdyby odešel,nikdy by už svět neměl ten samý lesk,prostě jsem byla září jeho a jeho světa už moc oslněná,ne,moje oči už by si světu bez něj nepřivykli.
Když jsem se posadila zjistila jsem že na posteli je kromě růže a dopisu i něco jiného. 
Byl tam malý černý telefon. 
Otevřela jsem ho tam bylo místo tapety napsáno číslo a vzkaz:Až ti budu chybět,zavolej. 
Okamžitě jsem to číslo vytočila. Neozvalo se ani jedno pípnutí,okamžitě ho zvedl. 
,,Dobré ráno." Ozval se jeho nádherný hlas. 
,,Ahoj." Odpověděla jsem a po tváři se mi roztáhl úsměv. 
,,Už ti chybím?" Zeptal se pobaveně. 
,,Chyběl jsi mi dřív,než jsem se vzbudila." 
,,Myslel jsem,že bys snesla víc spánku...Pořád tě ještě mohu u Toma omluvit." 
,,Ne,ne,to by nebylo vůči ostatní fér." A hlavně,je mi hloupě z toho,že mě bude někdo,on obzvláště omlouvat z činnosti kvůli které jsem sem přijela. 
,,Kdy tě uvidím?" Zeptala jsem se a posmutněla při představě,že bych ho měla vidět až po západu slunce. 
,,No..." Odmlčel se na chvíli a na jeho hlase bylo poznat,že ho právě napadlo něco,co ho uspokojovalo. 
,,Říkal jsem si,že třeba o polední pauze,bys mohla zajít...k nám domů..." 
,,Co.co že?" Vykoktala jsem,neschopna souvislé věty. 
,,Samozřejmě chápu,že by si z toho mohla mít strach,to je pochopitelné,navíc,když dnes přijede Kellan..." Odmlčel se. 
,,Ne Chrisi,o to mi nejde,to není přesně ten strach jaký mám. Já se bojím...prostě,nejsem pro tebe dost dobrá,což oni jistě poznají hned jak tam vejdu..." Chvíli bylo v telefonu ticho,když znovu promluvil,bylo poznat,že zadržuje smích. 
,,Dobře,myslím,že už o tobě vědí dost,Avis byla velice sdílná." Bylo ticho,čekal na moji odpověď,ale já netušila,co bych měla říct. 
,,No já nevím,nevím,kolik času budu mít při polední pauze,myslím,že by bylo neslušné zdržet se u vás jen pár minut,nechtěla bych je urazit,nebo tak." 
,,Oni ale vědí,že pokud přijdeš bude to jen na chvíli."O.k došli mi výmluvy. Možná by bylo lepší předstírat strach z nich,o kterém si on myslí,že by byl pochopitelný. Ale copak jsem mu mohla takhle lhát,zrovna v tomhle?
,,Victorie,prosím,kvůli mě." A teď mi došli i slova,použil ten svůj přesvětšovací tón a bylo úplně jedno že na mě neupírá zdrcující sílu svých očí,hlas úplně stačil. 
Pokud jsem někdy přemýšlela o tom,jestli si je vědom toho jak na lidi působí,tak teď jsem si byla jistá,zneužívá své neodolatelnosti,aby dosáhl toho co chce. 
,,Jsi tam?" Ozval se nálehavě a přerušil tak moje myšlenkové pochody. 
,,Ehm...Co?...Jo,jsem tady." Vykoktala jsem se ze sebe. 
,,Tak že,máme tě očekávat?" Jeho hlas byl teď plný naděje a já ho nechci a nemůžu zklamat,to nějak přežiju,když se jim nebudu líbit,tak co...Chodím přece s ním,ne s nimi... 
,,Přijdu." Vydechla jsem odevzdaně. 
,,Děkuji,já mám takovou radost,že konečně poznáš moji rodinu. Nebudeš vůbec v nebezpečí,všichni jsme kvůli tomu byli včera večer na lovu. Jen Avis s námi nebyla." Na chvíli se odmlčel,když znovu promluvil,byl jeho tón podezíravý. 
,,Od ráno si v duchu zpívá,pak překládala písničky do hebrejštiny....Tak si tak říkám,že mi chce něco utajit...Tak mě zajímá,o čem přesně s tebou mluvila?" 
Sakra,co mu mám říct? když řeknu pravdu,bude se na Avis zlobit,když ji neřeknu,předpokládám,že si Avis neuchrání mysl na vždy,tak že se bude zlobit na mě,že jsem mu lhala. Tak že něco mezi pravdou a lží. 
,,No tak různě,o takových tě holčičích věcech. O lásce například,říkala mi,že mi je moc vděčná za ty změny v tvém životě a taky jak moc jí Kellan chybí." 
,,Ano,to jsi říkala už včera. Hodně mě to překvapilo,že ti to tak řekla,ale asi máš pravdu,možná by prostě potřebovala sestru a ne bratra."
Rozhodně prozatím vynechám to,co mi řekla o mé budoucnosti.
,,Ano,co sis myslel? A proč si nechtěl aby za mnou chodila?" 
,,Vysvětlím ti to později. Musíš jít,Sára u tebe bude každou chvíli. Tak že v poledne u zříceniny,počkám na tebe,nebylo by ti asi příjemné jen tak u nás zazvonit." 
,,No to asi ne." Chris se zasmál,tím svým andělským smíchem a pak zvážněl. 
,,Miluji tě." Řekl. ,,A nevystavil bych tě vědomě nebezpečí,chci abys to věděla,abys věděla,že se ti u nás nemůže nic stát." 
,,To já přece vím Chrisi,nedělej si pořád starosti s mojí bezpečností,já jsem s tebou v bezpečí." Bylo slyšet že se usmál,jak moc bych teď chtěla vidět,jak se tváří,jeho úsměv,zářící jako uhel černé oči... ,,Miluju tě." Řekla jsem. 
,,Já vím,a jsem moc rád. Už se těším,až tě uvidím." Jen co to dořekl,telefon utichl a v tu samou vteřinu se ozvalo klepání na dveře.
 ,,Vick? Můžu dál?" Byla to Sára,předpokládala,že Chris je ještě tady,proto se ptala jestli smí dál. 
,,Jo,poď." Zavolala jsem směrem ke dveřím. 
,,Ahoj." Řekla a rozhlížela se po pokoji. ,,On tu není?" 
,,Ne,musel brzy ráno odejít,musí něco zařídit." 
,,Aha,ten pokoj je úžasnej." Řekla uznala a znovu se rozhlídla po pokoji. 
,,Jo,to je." Odpověděla jsem a lezla ven z postele. 
,,Co to máš na krku?" Zhrozila se Sára. 
Sakra,úplně jsem na to zapomněla. Instinktivně jsem si ruku dala na krk,bolelo to,což mě překvapilo,vůbec jsem to nepostřehla. 
Hned jsem šla k zrcadlu,které bylo pověšené na zdi nad stolkem. 
Nevypadalo to vůbec hezky,nejhorší bylo,že to nevypadalo ani jako klasické milostné kousnutí. Byla to modřina a uprostřed ní dvě ranky....Od zubů. 
,,No,to teda vypadá." Řekla jsem. 
,,A co to jako je?" Zeptala se Sára znovu. 
,,No co myslíš,že to je?" Zeptala jsem se jí naoko otráveně,jako že jí to mělo dojít. 
,,No vypadá jak cucák,ale jak cucák od nějakýho upíra." řekla a začala se smát. 
Jak to dořekla,úplně jsem ztuhla a zírala na ni. 
,,Co je?" Ptala se překvapeně. 
,,Ne,nic,já si jen na něco vzpomněla." Lhala sem,doufám že přesvětšivě. 
,,Na co?" Nelehala. 
,,Dnes o polední pauze jsem pozvaná k Chrisovi domů:" Koukala na mě dost nechápavě,tak že jsem jí to,ač nerada musela vysvětlit. ,,Všimlas si,jak vypadá Chris a jak vypadám já? Nebudu se jim líbit." 
Sára zakoulela očima a nechápavě kroutila hlavou. ,,Vick,si krásná,vybral si tebe,je fuk,jestli se budeš líbit jim." 
Kdybys tak věděla..Říkala jsem si,už jen pohled na Avis je bolestný a co teprve zbytek jeho rodiny...Taková koncentrace krásy v jedné místnosti a mezi nimi já...Já obyčejná,já člověk... 
,,Jo,asi máš pravdu." Povzdechla jsem si a nevesele se usmála. 
,,Bude to v pořádku. A teď už se jdi převlíct,ať Tom nenadává."
Venku bylo vážně horko,se znechuceným výrazem jsem se podívala na nebe. 
,,Ty mě tak štveš." Řekla jsem směrem ke slunci. 
,,Co že?" Sáře to neuniklo,jako ostatně nikdy nic,což bylo v této situaci špatné. 
,,Nic,že mě štve sluníčko...Je mi...Horko." Samozřejmě,nepřesvědčila jsem ji,dívala se na mě podezíravě,ale pak jen pokrčila rameny a šly jsem k pokladně. 
Kluci už tam byli,o něčem se dost zapáleně diskutovali. 
Lukáš máchal rukama,až sem si myslela,že nás praští,jak jsme se k němu  zezadu přiblížily. 
Nevím,o čem se bavili ale jedno slovo jsem přece jen zachytila:Upíři....
Zamotala se mi hlava,zachytila jsem se Sáry. 
,,Vick,co je...Si úplně bledá." Hučelo mi v uších,musím si dávat lepší pozor,určitě to nesouviselo s Lewissovími,jen je tím zbytečně ohrozím. 
,,To to sluníčko,už jsem v pohodě." Sára neměla čas k tomu něco dodat. Kluci si právě všimli,že tam jsem. 
,,Ahoj...Vicky,ahoj nečekal jsem že tu budeš." Řekl Jakub,bylo vidět,že má vážně radost,že jsem přišla....Což se nedalo říct o Lukym. Zamumlal něco jako:Ahoj,ani se na mě u toho nepodíval a nadšeně se opravdu netvářil. 
Nechápu,co to s ním je. Jsme nejlepší kamarádi už tak hrozně dlouho,kdyby se mnou měl nějakej problém,řekl by mi to,tak co se to tady děje? 
,,Jo,Ahoj...Proč si nečekal,že přijdu? Přijela jsem sem pracovat,stejně jako vy nebo ne?" 
,,Jo,to jo,ale když ty a ten Chris...Však víš,mysleli jsme,že budete spolu." Tak o tohle tu jde...Lukáš nemá problém se mnou,jde o Chrise,Kuba to nevědomky naznačil. 
,,To že já a Chris spolu chodíme,neznamená,že se vykašlu na svoje kámoše." Řekla jsem s pohledem schválně upřeným na Lukáše,ten opravdu vzhlédl,ale jakmile poznal,že mluvím k němu,pohledem zase uhnul. 
Chystala jsem se mu ještě něco říct,ale přerušil nás hlas,vycházející z místnůstky,kde je pokladna. 
,,Tak,musíme se domluvit,kdo co bude dělat." Byl to Tom,na krátko střižené černé vlasy měl rozcuchané a nagelované,byl oblečený asi tak jako my,volnější džíny,světlé modré barvy a bílé tílko,vypadal tak stěží na 20let,jako brigádník stejně jako my,kluci si ho dobírali,proč se takhle jako vyfiknul,ale mě to bylo hned jasné,doufal v návštěvu Avis,jen že,on tak nějak nevěděl,že během takto slunečného dne,Avis nepřijde,je zvláštní,že si toho za ty roky ještě nevšiml si,že když svítí slunce,nikdo s Lewissovích venku není....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleneora Eleneora | Web | 26. října 2010 v 14:06 | Reagovat

hůůůůůů já ci etě :)

2 BlackAngel BlackAngel | Web | 26. října 2010 v 14:48 | Reagovat

I ♥ your stories!

3 PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje PetuSHenka - Tvé SB, které tě lafuje | E-mail | Web | 28. října 2010 v 10:11 | Reagovat

Milujuuuu tuto povídkuu =)) <33 Už se těším na další kapitolkuuu =D A jak ji kousl, super! =D <3 I když pro ni trochu blbý, no, když tam má modřinu =(( Ale stejně to je SUPEEEER!!! =-* <3<333

4 Alesa Cullen Alesa Cullen | Web | 28. října 2010 v 11:45 | Reagovat

Díky holky. Nedávno jsem měla menší tvůrčí krizi a byla jsem přesvědčená,že už žádná inspirace nikdy nepřijde. Nemohla jsem vykoumat nějakou dramatickou zápletku proto že každá dobrá story ji musí mít :-)
A pak jsem si vzpomněla na vás,vy mi dáváte sílu a inspiraci se zvednout a jít psát,tak že díky♥
Až se dostaneme k 6.kapitole,tak si vzpomeňte,že ta vznikla díky vám :-*

5 Eleneora Eleneora | Web | 30. října 2010 v 10:01 | Reagovat

Jj to jsem psala já.Děkuji ti za pochvalu v:)

6 verisssek verisssek | Web | 31. října 2010 v 20:18 | Reagovat

Ahojky, tak už jsem zase zpět na blogu!! Sice nebudu přidávat tolik jako dřív, ale budu se snažit co nejvíce. Zatím jsem přidala moji první parodii, tak si ji snad přečteš a zanecháš nějakej  ten koment. A taky se budu snažit co nejrychleji ukončit soutěž i nej povídku. :) A zase budu normálně obíhat jako SB. Dík, že si s mě nesmazala. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama