Listopad 2010

Sen o věčnosti

29. listopadu 2010 v 18:01 | Alesa Cullen
Napsala jsem básničku,o snu co se mi dnes zdál. Psala jsem ji hned jak jsem se vzbudila,tedy ve 4. ráno,tak snad tam nebudou chyby.
Kdybych ji totiž nenapsala hned,zapomněla bych ten sen a to bych vážně nerada.


Dnes v noci,zvláštní sen jsem měla, 
o někom,koho bych jednou najít chtěla. 
O tom zvláštní nemrtvém stvoření, 
co můj den v noc promění. 
O klukovi,co se svojí krásou andělu podobá 
a jeho tělo,jako socha vypadá. 
A ty jeho oči,ještě teď,hlava se mi točí. 
Jeho kůže bledá a chladná jako led,na slunci podivně září, 
a v jeho tichém srdci dobro a zlo se sváří. 
Ve snu,za ruku mě vzal a svět,v tu chvíli,jako by neexistoval. 
,,Měla by ses bát..." Řekl mi. 
Ale jak,když on je to nejkrásnější na zemi? 
Pak mě zlehka,bezkrevnými rty políbil 
a mě,svět se s ním zalíbil. 
Když mi své rty ledové ke krku položil,řekl 
,,Tebe bych si nezasloužil." 
Nevěděla jsem zda budu žít,nebo jestli mě zabije,jistotu jsem neměla. 
,,Bez tebe bych žít stejně nechtěla." 
Řekla jsem než mi s vášní vysál jen pár kapek krve z těla. 


Když jsem pak oči otevřela,stále tam byl, 
ani na chvíli mě neopustil. 
Procházeli jsem se krajinou setmělou, 
On a já,se svou touhou nesmělou. 
Toužila jsem se ho zeptat,jestli se mnou zůstane, 
nebo jestli si půjdeme každý po svém a pro mě konec nastane, 
ale on řekl: 
,,Nebudu ti nic slibovat,ale přísahat můžu,vždycky tě budu milovat." 
A tak dál,kráčela jsem věčností se svou krásnou radostí, 
Se svým andělem,co sen v realitu mi proměnil, 
Kéž by tenhle sen nikdy neskončil. 
Ale začíná den,končí můj sen. 
Ale nikdy si nebudu zoufat,někde tam je,budu dál doufat............. 


By Alesa
Cullen

Hrad 4. kapitola-Doznání(část IIII)

28. listopadu 2010 v 18:11 | Alesa Cullen
Máme tu poslední část 4. kapitoly,tak snad se bude líbit. Nezapomeňte komentovat :-)
Hezké počtení :-*

Prosím,klikňete.

25. listopadu 2010 v 0:42 | Alesa Cullen
Chci moc poprosit všechny,co mají FaceBook aby mi klikli a dali: To se mi líbí,jde o  Vánoční dárek
Je to mobil,já žádný nemám a jak jistě víte,mám dvě děti,tak že nehrozí abych si mohl nějaký koupit.
Prosím,zkopírujte si to do statusu na facu,požádejte kamarády,Cullenů je přece tolik a myslím,že bych mohla mít šanci.
Určitě,se vám to stalo taky,proto že mě několikrát,že vám někdo napsal: Dej tomu/té To se mi líbí,ať vyhraje... A vy,ačkoliv jste vůbec toho člověka neznali,jste to udělali,no ne? Já teda ano. Tak proč by to nemohlo vyjít i mě?
Děkuji všem,co mi můžou pomoct,díky :-)

Zapojte se do nekonečného příběhu.

22. listopadu 2010 v 22:05 | Alesa Cullen
Před pár dny,jsem vám sem dala nekonečný příběh-komentářovou povídku.
Myslím,že je to dobrá příležitost pro vás,ovlivnit,jak se bude příběh vyvíjet.
Ale vy se mi nějak-krom Balck Angel nezapojujete.
Pro připomenutí,odkaz máte přímo na stránce,napsaný napsaný zeleným písmem.
Pro připomenutí, Nekonečný příběh-ZDE!
Tak se prosím zapojte,chci vědět,jak si představujete dokonalou love story :-)
S láskou vaše Aleska♥

Tajemství z Anglie.

18. listopadu 2010 v 23:31 | Alesa Cullen
Jak jistě víte,nedávno jsem se vrátila z Anglie a pár z vás psalo,že by rády slyšely zážitky.
Jen že,to je těžší,byla jsem tam už podruhé za poslední 2.měsíce a důvod byl na začátku dosti bizarní.
Abych byla upřímná,teď,už je mi to jedno,ten důvod,který přetrvával na začátku,důvod,proč jsem tam jela poprvé,už pro mě prostě není podstatný.
Ani nevíte,jak ráda bych vám to sem napsala,ale zavázala jsem se k doživotnímu mlčení.
Dokonce existuje deník,deník s názvem: English diary....
A tam je vše popsáno.
Během mého prvního pobytu,jsem posílala denně zápisy dvěma lidem,mojí nejlepší kamarádce a jedné kamarádce z Facebooku,které,ačkoliv ji neznám osobně důvěřuji a z toho vznikl zmíněný deník.
To si vynutila moje nejlepší kamarádka,známe se už 17.let,jinak by na mě řekla,mojí mámě co tam jedu vlastně dělat :-D
To,co se mi tam stalo,bylo to nejbláznivější,nejděsivější a nejneuvěřitelnější v životě a ať si každý tvrdí co chce,ať si i ten,koho se to týká tvrdí co chce,já znám pravdu....
Ale přes to,stejně by jste mi nevěřili...............

Hrad 4. kapitola-Doznání(část III)

18. listopadu 2010 v 10:41 | Alesa Cullen
Tohle máte jako dárek za to,že jsem tu tak dlouho nebyla. Původně jsem to chtěla rozdělit na dvě části,ale nakonec tu máte jeden extra dlouhý díl :-)

Účes na ples

18. listopadu 2010 v 9:58 | Alesa Cullen
Ahoj holky. Potřebovala bych poradit,proto že si opravdu nevím rady.
Příští sobotu jdu na ples,je to můj první ples,tak chci vypadat co nejlépe,jen že nevím,co si udělat s vlasy.
Na netu jsem našla pár pěkných účesů,ale bez postupu :-/
Podle mých fotek,co tu mám,můžete samy vidět,že velký problém je,v délce vlasů,mám je těsně pod ramena,tak že absolutně netuším,co si s nimi na ples udělat.
Já bych nejradši něco vyčesanýho nahoru,ale nikde jsem nic nenašla,s postupem.
Tak že vás chci moc a moc poprosit,kdyby jste o nějakém účesu věděly,nebo někde nějaký našly i s postupem na moji délku vlasů,byla bych vám moc a moc vděčná.
S láskou vaše Aleska♥

Nekonečný příběh

17. listopadu 2010 v 13:36 | Alesa Cullen

Napadla mě zajímavá věc a jelikož vím,že díky škole nikdo nemá moc času,bude to absolutně bez omezení.
O co jde,nepíšeme si příběh o kterém my všichni rozhodneme,jak se bude dál ubírat a co se v něm bude dít.
Já napíšu začátek a vy pak budete formou komentáře pokračovat. 
Je jen na vás,jak to bude dál a co se bude dít,ale pár pravidel proto přece jen mám.

1) Nesmíte napsat jen např: Pak odešel,opravdu,to by bylo o ničem tak že povinných je minimálně 5. vět.
2) Nikdo nesmí napsat 2 komentáře přímo za sebou.
3) Nechci tam vulgárnosti,nebo to že by si z toho někdo dělal legraci a udělal z toho totální slátaninu.
4) Nikdo nebude ztrapňovat a shazovat to,co napsal někdo jiný.
Tak a teď si přečtěte můj začátek a dejte se do toho. Každý může napsat koment kolikrát chce,ovšem,jak je v pravidlech,ne dva komenty pod sebe.

První vločka

17. listopadu 2010 v 10:59 | Alesa Cullen
Toto téma týdne-první vločka-mě docela překvapilo. 
Nečekala jsem,že někdy budu psát na toto téma,že zrovna první vločka,se stane tématem týdne,ale jsem ráda. 
Potěšilo mě to,proto že nevím jak pro vás,ale pro mě je první vločka něco magického,kouzelného. 
Asi vás teď budu trochu nudit,ale ráda bych vám to vysvětlila a to bych měla začít od začátku. 
Už když jsem byla malá,říkávala moje prababička,že první sníh,je něco magického,že s prvními vločkami,se plním přání,že když si budeš s první vločkou něco přát,to přání se ti splní. 
Jak šel čas,vždycky se mi nepodařilo,přát si něco,začalo sněžit třeba v noci a když jsem došla ráno k oknu,už bylo všude bílo,tak že jsem až do svých 13ti let,nemohla s jistotou říct,že první vločky plní přání. 
Bylo mi tehdy tedy 13.let a byl začátek prosince a venku u bylo hodně chladno. 
Byla jsem se svým nejlepším kamarádem,u mě doma v teple a povídali jsme si. 
Nutno dodat,že jsem do toho kamaráda byla beznadějně zamilovaná,ale on o tom nevěděl. 
Bylo kolem 23.hodin a my,proto že u mě v pokoji se nemělo kouřit,jsem si šli ven zapálit. 
Stáli jsme tam tak,pod stříškou vchodu,když najednou začali padat první vločky a byla to otázka vteřin,kdy se spustila opravdová chumelenice. 
S Miky-ten nejlepší kamarád,jsme vyběhli od vchodu a stáli uprostřed ulice,sníh tiše padal do noci a on se na mě tehdy tak zvláštně podíval. 
Pak jsem se točila s rozpřaženýma rukama a Miky u toho po mě házel malé koule z už napadaného sněhu a tehdy jsem sivzpomněla na prababičku a přála si aby mě Miky políbil. 
A pak to bylo jako kouzlo. 
Začali jsme válku ze sněhu,který,proto že byl první se dost drolil,ale to nám bylo jedno. Hrozně jsme se u toho nasmáli. 
Když jsme tam takhle blbnuli asi 10.minut,začala jsem vyhrávat a Miky za mnou utíkal. 
Byl rychlejší než já,tak že mě bez problémů chytil. Držel mi ruce,tak abych je měl u těla a nemohla po něm zase házet. Držel mě z boku,tak že jsem se s ním musela trochu prát,abych se mohla otočit a vidět mu do tváře. 
Věděla jsem,že když se teď,tak z blízka podívám do těch nekonečně modrých očí,budu ještě ztracenější než před tím. 
A pak,to bylo jako v nějakém příšerně přeslazeném filmu. 
Jak jsme se tak smáli,dívali jsme se jeden druhému do očí,tak nějak jinak,nikdy se na mě takhle nedíval a mě se z toho jeho pohledu málem zastavilo srdce. 
A najednou už jsme se nesmáli a on se ke mě naklonil a pak mě políbil,hrozně něžně,ale zároveň vášnivě. 
Stáli jsem uprostřed noční ulice,kolem nás se sypal první sníh a my se líbali. 
Od té doby,věřím v prvovoločkové přání-jak tomu říkávala moje prababička. 
A i když už uplynulo tolik let,vždycky,když padá první sníh,vzpomenu si na prababičku a hlavně,na tu noc,tehdy před naším domem. 
Tak co,připadávám to jako náhoda? 
Mě rozhodně ne,proto že podle mě s sebou první vločky nesou tajemné a krásné kouzlo.... 


By Alesa
Cullen

Hrad 4. kapitola-Doznání(část II)

16. listopadu 2010 v 12:30 | Alesa Cullen
Navíc,myslím,že Avis má zrovna v tuhle chvíli rozhovor s Kellanem. 
Stoupli jsme si všichni ke okýnku a čekali dokud Tom nezvedne hlavu od papírů do kterých právě koukal. 
,,Tak že." Promluvil konečně. ,,Potřebuju dva jako průvodce a dva tady na pokladně. A než se rodelíte do dvojic Vicky a Sára a Lukáš a Jakub,tak vám říkám,že potřebuju aby jste byli holka kluk,holka kluk." 
,,Proč?" Vypískla Sára zděšeně. Určitě se chystala zasypat mě miliardou otázek na téma Chris. 
,,Protože,abych byl upřímný když budete tak jak chcete vy,bude víc kecat,než makat." 
Sára se nadechovala,že tenhle jeho argument vyvrátí,ale Tom ji utnul zdviženým prstem. 
,,Tak že aby ste se nehádali. Sára s Kubou průvodci a Vicky s Lukášem pokladna. 
Nějaké otázky? Ne? Tak že šupem za 10minut tu bude první skupina."
 S Lukášem jsme se na sebe podívali. Z nějakého neznámého důvodu se ani jednomu z nás do spolupráce nechtělo,ale zase na druhou stranu,budu mít příležitost si s ním v klidu promluvit. 
Tom,Sára a Kuba odešli,Tom jim šel ještě ukázat co budou přesně dělat,bude s nimi ještě někdo tady z Cornellu aby jim pomohl. 
My jsme si sedli do místnůstky s okýnkem. 
Nebyla tak malá jak vypadala z venku. Dvě židle byly přímo u okýnka a vzadu byl stolek a malá pohovka. Posadili jsme se na židle a mlčeli jsme,což mi lezlo na nervy. 
Já a Luky jsme nikdy neměli žádné problémy,vždycky jsme si všechno na rovinu vyříkali. 
,,Luku co se děje?" Už jsme to nevydržela a zeptala se ho. 
Asi jsme ho zaskočila,nechápavě na mě koukal. ,,Kdy se tohle sakra stalo? Nepamatuji se,že by jsme se pohádali nebo tak,tak mi řekni v čem je problém. 
,,Vážně to chceš slyšet?" Řekl naštvaně.
 ,,Ano." Oplatila jsem mu stejným tonem. 
,,O.k,jde o to,co jsem ti řekl na terase. To byla pravda a ty? Ty se prostě zahodíš s prvním frajírkem,kterýho potkáš." 
,,Já se s nikým nezahodila,tohle nemůžeš pochopit,to co je mezi mnou a Chrisem,nepochopí nikdo." Rozhodně mě teď naštval,jak si může něco takového jenom dovolit říct? 
,,Ne? To asi ne,nikdo nedokáže pochopit to,že za nějaký dva dny můžeš být úplně mimo,vždyť ho vůbec neznáš. Jde ti jen o to,jak vypadá a to,jak vypadá není normální a to vůbec nemluvím o tom,jakej z něj,mimo tebe samozřejmě,má každej pocit,jak nikdo neví proč se v jeho přítomnosti cítí divně." 
Pud sebezáchovy,napadlo mě a nechtěně jsme se musela usmát. 
,,Tobě to připadá vtipný?" 
,,Upřímně? Jo,připadá. Uznávám,to co si řekl o tom jak vypadá a o tom,že se někdo,kluci obzvlášť cítí v jeho přítomnosti divně,tomu se říká závist Luky. A mě opravdu nejde o to,jak vypadá,jde mi o to,kdo je a věř mi,i za tak krátkou dobu to vím naprosto přesně." 
Lukáš na mě chvíli šokovaně zíral,ještě nikdy jsme jeden se druhým takhle nemluvili,ale pak se dost rychle vzpamatoval. 
,,Já,mu nezávidím jak vypadá Vick,to je totální blbost. Mám o tebe strach,nevíš co je zač,i když máš pocit,že ano,ale to je totální blbost,chci tě jen chránit." 
,,Dokážu se o sebe postarat,už mi není pět,nevšiml sis?" 
,,Tak to nemyslím,myslím tím..Jsi zamilovaná,zaslepená. Já tady přece vždycky byl pro tebe,to nejsem dost dobrej? Mě znáš,já znám tebe,tak v čem je problém? Hodili by jsme se k sobě." 
Tak tohle mi opravdu scházelo. 
Co mám teď dělat? Zranit ho a zbavit se nápadníka a kamaráda zároveň? 
Nebo ho něak uchlácholit? Ale já mu přece nechci lhát.i kdyby nebylo Crise,můj vztah k němu by se nezměnil. 
,,Podívej Luky,jsi můj nejlepší kamarád a na tom se nic nezmění,i kdybychom sem neodjeli a já Christophera nikdy nepotkala." Při té představě jsem se otřásla. ,,Nic by se na tom nezměnilo,chápeš?"
 ,,Ne Vick,to neberu. Jednou,by sis uvědomila,že by z nás byla skvělá dvojka vím to a já to nevzdám,stejně,nebudeme tu věčně,jen měsíc a co pak? Budete si psát?" 
Teď mě vážně dostal,o tom sem vůbec nepřemýšlela,co bude až náš pobyt tady skončí? 
Chris nemůže odjet se mnou,u nás není tak často zataženo jako tady a já? 
Mohla bych tu zůstat? Chtěl by,abych zůstala? A co máma? Nikoho jiného než mě nemá. 
,,Má pravdu co?" Přerušil mě s jistou dávkou uspokojení v hlase Lukáš. 
,,Nech mě být Lukyne,nechci se s tebou bavit." Vytáhla jsme z kapsy telefon od Chrise a vytočila poslední volané číslo. Ozvalo se jen jedno pípnutí a hned po něm hlas který mi dodával tolik klidu,že jsem zapomněla proč mu vlastně volám. 
,,Ano Victorie?"
 ,,Ach Chrisi." Lukáš udělal znechucený obličej,ale to mi bylo jedno. 
Přešla jsme kousek dál,na konec místnosti a sedla si na gauč. 
,,Co teď děláš?" Zeptal se milým hlasem. 
,,Chrisi,já,mám takovou otázku. Co bude s námi za měsíc?" 
,,Myslíš,až budeš mít odjet?" Jeho hlas byl stále stejně milý.
 ,,Ano." 
,,No,to přece záleží na tobě." 
,,Jak na mě?" 
,,Je jedno jestli ty zůstaneš tady,nebo já odjedu s tebou...Budeme spolu,tedy pokud to chceš." Spadl ze mě obrovský balvan. ,,Samozřejmě že chci ale jak..." 
,,Teď si s tím nelámej hlavu. Avis říkal,že se s tím Lukášem pohádáte. Zjevně mě nemá moc rád. Byl na tebe hrubý?" 
,,Ne ani ne jen si o mě myslel,věci,které bych do něj nikdy neřekla." 
,,Mám mu utrhnout hlavu?" Zeptal se natolik vážným tonem,že jsem se až lekla. 
,,Ne to rozhodně ne,s Lukášem si poradím sama." Nevšimla jsme si,že Lukyn stojí vedle mě. 
,,Ty s ním mluvíš o mě? Dej mi ten telefon!" Než jsem stihla jakkoliv zareagovat Lukáš mi mobil vytrhl z ruky. 
,,Tak mě poslouchej Chrisi." Řekl Lukáš velice odvážným tónem. 
,,Ne,ty poslouchej mě." Přerušil ho Chris. Stála jsme hned vedle Lukáše a mohla tudíž všechno slyšet. 
S Chrisova hlasu šel vážně strach. Nikdy jsem ho tenhle tón neslyšela používat. 
,,Ještě jednou jí ročílíš,byť jen nepatrně,vezmeš jí cokoliv z ruky bez jejího dovolení,nebo něco podobného,stane se ti něco velmi,velmi ošklivého a neboj se,tady se nehody stávají celkem často." Lukáš stál jako přimrazený,neřekl vůbec nic,jen držel mobil u ucha a zíral na mě. 
,,Rozuměl si mi?" 
,,A-a-no." Odpověděl odevzdaně. 
,,Dobře,to jsem rád a teď vrať Victorii její telefon." Lukáš se s podivným,až vystrašeným pohledem podíval směrem ke mě a podával mi telefon. Nemohla jsem se ubránit malém úšklebku.
 ,,Myslím,že to pochopil." Řekl Chris,sotva jsem si mobil přiložila k uchu. 
,,Trháním hlav nebude zapotřebí,škoda,jeho hlava se mi moc nelíbí." Dodal žertovně. 
,,Myslím,že si ho vyděsil." Dívala jsme se na Lukáše jak sedí u okýnka a počítá lístky. 
,,No to byl záměr. Tedy,pokud ti to vadí,já vím,je to tvůj kamarád." A zase se omlouval. Vždycky byl tolik vylekaný tím,že mě vyděsil,ublížil mi... 
,,Ne to ne Chrisi,nezlobím se,potřeboval to,ale příště si to vyřeším sama ano?" 
,,Jistě." Odpověděl. ,,Tak že.." Začal tím svým přesvětšovacím tonem,tím,u kterého vždycky vypadá tak sexy. ,,Nerozmyslela sis návštěvu u nás?" 
,,Ne,nerozmyslela,ale pořád se bojím." 
,,No byl bych rád,kdyby si se bála toho,čeho by se u nás bál každý jiný člověk,ale to čeho se bojíš ty,je vážně směšné." 
,,Mě to směšné nepřipadá. Kdyby si byl na mém místě,bál by ses toho taky." 
,,Ano,asi ano a kdyby jsi ty byla na mém místě,připadalo by ti to nesmyslné a směšné." Oba jsme se zasmáli,měli jsme totiž oba pravdu. K okýnku přišla první malá skupinka turistů. 
,,Musím jít Chrisi. Moc se těším,až se uvidíme a víš co? Je mi jedno kde se uvidíme,hlavně že budeš se mnou." 
,,Děkuji,za vše...V poledne tam budu,ale vzadu,ne tam kde obvykle,ale neboj,najdeš mě,cestu ti nějak označím." 
,,Drobečky chleba?" Chris se zasmál tím nejkrásnějším smíchem,jaký jsem kdy slyšela.
 ,,Tak nějak,ale já budu kreativnější. A teď už jdi,ať se na mě Tom pak nezlobí,že tě zdržuji od práce." 
,,Miluju tě." Řekla jsem. 
,,I já tebe." A pak už bylo v telefonu ticho.

Sorry All

15. listopadu 2010 v 23:07 | Alesa Cullen
Hrozně moc se vám všem omlouvám,že jsem tu tak dlouho nebyla,ale byla jsem v Anglii,vrátila jsem se dneska,tak že jsem neměla moc času a v Anglii jsem měla času ještě míň :-D
Doufám,že mi odpustíte a nesmazaly jste si mě z SBéček :-)
Slibuju,že teď už to bude lepší a hned jak se trochu vyspím(Tam jsem toho moc nenaspala) dám se do přidávání Hradu a pod :-)
Moc díky za pochopení.láfuju vás.
Aleska♥