Leden 2011

Sebevražda-téma týdne

30. ledna 2011 v 11:45 | Alesa Cullen |  Téma týdne

Tohle téma týdne,mi přijde velmi zajímavé.
A to hned z několika důvodů.
Za prvé,si myslím,že by někomu,kdo je v situaci,o které si myslí,že už z ní není cesty ven tyhle články mohly pomoct a za druhé proto,že se mě toto téma osobně dotýká.
Nemám v plánu tu psát něco okopírovaného z internetu,ani vědecké studia a statistiky sebevražd. 
Mám v plánu napsat svůj názor,zkušenost....Je to pro mě sice trochu těžké,ale vím,že mi bude líp,když se o to podělím :-)
Všichni mě znají,jako tu usměvavou holku,co si nenechá nic líbit a je pořád nad věcí,ale málo kdo ví,že jsem nejednou přemýšlela o tom,že to skončím,že můj život nemá smysl....
Když mi bylo dvanáct let,moje matka začala pít a já viděla útěch v sebepoškozování,ale nikdy jsem se doopravdy zabít nechtěla,alespoň tehdy ne.
Když mi bylo čtrnáct,začala jsem chodit se svým prvním přítelem a ten vztah trval pět let. Bohužel to nebylo tak,jak jsem si to představovala,podváděl mě,pil a občas jsem i jednu schytala.
Tehdy jsem prostě měla pocit,že nemám žádnou cenu. On mě taky ujišťoval,když se napil,že bez něj bych nebyla nic a já mu po čase opravdu začala věřit.
Jednou,když byl zase úplně na mol,jsem to prostě nezvládla,tehdy mi bylo patnáct,zavřela jsem se v koupelně a řezala se do zápěstí tak dlouho,dokud jsem se ,,netrefila" na žílu.
Vážně,měla jsem toho dost. Omdlela jsem a čekala kdy už bude konec. Tou ránou se můj tehdejší přítel vzbudil a v podstatě mi zachránil život.
Náš vztah se tím změnil,když jsem mu řekla,že to bylo jen kvůli němu a na nějakou dobu byl klid...
V mých šestnácti se nám narodila naše dcera,teď jí je pět let,a tehdy přišlo druhé kolo.
Když jí byly asi dva roky,její otec si zase začal dělat co chtěl a já jsem na vše byla sama,prostě jsem to nezvládala,byla jsem unavená,vyřízená...
Když přišel jednou v noci domu a malá plakala,křikl na mě,že jsem neschopná matka. Já mu to teď nemám za zlé,byl unavený,vrátil se ve dvě ráno z práce,ale v tu chvíli a v tom psychickém vypětí,co jsem tehdy prožívala to bylo moc...
Dala jsem malou spát,šla na záchod a snědla velké množství velmi silných léku na bolest(nebudu jmenovat jakých)
Když už jsem upadala do bezvědomí,uvědomila jsem si,co jsem udělala za hloupost. Že ať si on,nebo kdokoliv říká co chce,já tu musím být pro svoje dítě,proto že každé dítě matku potřebuje. S posledních sil,jsem ho zavolala a zachránil mě podruhé.
Naštěstí,to šlo bez sanitky,lékařů a nemocnice....Do teď o tom nikdo kromě nás dvou neví.....
My dva už spolu nejsem,ačkoliv spolu máme dvě děti,jsem nejlepší přátelé,za všechno se mi omluvil a máme lepší vztah,než kdy předtím.
Dokážu pochopit,že někdy člověk prostě neví co dál,že nevidí jinou možnost,ale já už bych to neudělala.
Já nejsem bůh,nedala jsem si život a nemám právo si ho brát....
Proto že život,i když je někdy svině,za to stojí,je tolik věcí,které člověk musí zažít.
Když se bude cítit zlomení,ztracení,zbyteční,zatněte zuby a jděte dál,proto že tohle všechno,vás neuvěřitelně posílí. 
Pokud vám někdo ublížil tak,že nechcete žít,řekněte si,že za to nestojí a jděte za těmi,co vás mají rádi....
Mluvím z vlastní zkušenosti,život je takový,jaký si ho uděláme,nesmíte nikomu dovolit,aby vás ovládal,aby vám vnucoval,že nemáte cenu,proto že každý člověk má cenu....
Tenhle článek,chci věnovat Tomáškovi,který si myslel že na světě není nikdo,kdo by ho měl rád a který si vzal život před třemi lety...
A taky všem,kteří si myslí,že už to nezvládnou...není to pravda,člověk dokáže cokoliv,jen musí chtít.........

                          Alesa Čiki Cullen

Počítání.

28. ledna 2011 v 10:17 | Alesa Cullen |  Básničky
Tisíckrát jsem řekla,že tě nenávidím.
A po tisící jsem svoje slova vzala zpět.
Tisíckrát jsem byla ochotná pro tebe trpět.
Po tisící říkám,že už se o tebe nezajímám.
Po tisící si tě v každé písni připomínám.

Po sté se ptám,jak se máš.
Po sté se mi v noci zdáš.
Po sté ti přeji štěstí s každou další,kterou budeš mít.
Po sté říkám,můžeš si dělat,co budeš chtít.

Desetkrát jsem se spálila.
Desetkrát jsem se k tobě vrátila.
Desetkrát jsem ti přála to nejhorší,co by tě mohlo potkat.
Desetkrát jsem v tvých očích objevila poklad.

Ale poprvé odmítám lhát sama sobě.
Poprvé přiznávám,že se nikdy nezbavím zbytku citu k tobě.
Poprvé vím,že bych tu pro tebe byla v jakékoliv době.
Poprvé vím,že tě budu milovat i v hrobě.

A poprvé,zcela upřímně ti přeji štěstí,i když na úkor toho mého.
Poprvé tě nechci vidět zlomeného a ztraceného.
Vím,že bych se pro tebe stala kýmkoliv.
Tak buď šťastný,ať už jsi kdekoliv a s kýmkoliv

Blog projde změnou!

22. ledna 2011 v 14:09 | Alesa Cullen
Říká se,že lidé se mění a i já jsem prošla v poslední době určitou změnou.
Prostě jsem změnila to,jakým způsobem píšu,to jak se dívám na svět...A je tedy jasné,že i má tvorba bude jiná.
V příštích pár dnech-týdnech změním svůj blog na něco jako ,,Svoji vizitku"
V čem to bude spočívat? Změnou projde vzhled i obsah blogu.
Co tu teď bude? Samozřejmě,bych se nikdy nevzdala psaní povídek,tak že ty tu budou dál,ale už nejen ty s hororovou romancí. Budou tu příběh o čemkoliv prostě. Taky povídky na přání,různé povídkové soutěže. Určitě sem budu dál dávat svoje básničky.
Poradna taky zůstává,ale přibudou rubriky,jako zpovědnice,moje focení,deníček,hudba.....
Prostě shrnuto a podtrženo,MŮJ SVĚT URČENÝ VÁM
Tak že,chci poprosit svoje SB aby pečlivě zvážily,zdali chtějí mými SB dál být,prosím,napište mi sem,jestli sem budete dál chodit a doporučte mě svým známým. 
Pokud o to budete stát,ráda se s vámi o svoji tvorbu a o svůj život podělím.
S láskou vaše Aleska♥

Žiju

10. ledna 2011 v 18:10 | Alesa Cullen
Jsem z5....Tak že,jsem zpátky a hned jak se do toho trochu dostanu,začnu zase přidávat...
A jak se máte ? Co nového?
Povídejte,přehánějte :-D