Smysl života-Téma týdne.

9. února 2011 v 10:26 | Alesa Cullen |  Téma týdne
Nad tímto tématem jsem se musela trochu zamyslet.
Proto že pod tímto pojmem,si každý z nás představí něco jiného a i já sama na to musím pohlédnout z různých pohledů.
Samozřejmě,nejdůležitější v mém životě a tedy i jeho smyslem,jsou moje dvě děti,ale těch smyslů,je více,i když žádný z nich nemá takovou váhu a cenu jako ten nejhlavnější,moje děti.
Tak že z pohledu matky,je to jasné,ale z pohledu mladé holky,to je těch věcí více.
Já jsem měla děti hodně brzo,poprvé,jsem otěhotněla v patnácti letech a když mi bylo dva měsíce šestnáct,narodila se mi moje dcera,Nataša.
V devatenácti se mi pak narodilo druhé dítě,syn Alex.
Moje děti jsou pro mě hrozně moc důležité,jsem na ně sama,i když jejich otec za nimi každý den chodí,ale to není žádná pomoc,jen je navštíví,to je vše.
Jsem to já,kdo je s nimi,když jsou nemocné,když jsou šťastné,když mají nějaký problém,když něco dokáží.....Proto mohu jako máma,i jako mladá holka říct,že hlavním smyslem mého života jsou moje děti.
Hlavním,nic není důležitější než ony,ale mám i svoje vlastí zájmy,svůj život,který se netýká dětí.
Mojí vášní,posedlostí je hudba,svět by byl bez hudby smutné prázdné místo,hudba je jedním ze smyslů mého života.
Proto že v hudbě je všechno,radost i bolest,to co zrovna prožívám.....
Hudba má obrovskou moc,může člověka rozveselit,nebo naopak rozesmutnit.
Když jsem byla mladší,chtěla jsem dělat hudbu,psát texty a pak je i zpívat,ale změnil se mi hlas(nejspíš díky kouření) a nedopadlo to. Přesto,jsem se toho snu nevzdala,texty píšu od svých dvanácti let a bylo by to pro mě tím pravým smyslem mého bytí,dělat hudbu pro lidi,pro lidi,jako jsem já....
Dalším elementem mého života,je rozhodně psaní,jak už zmíněných textů,tak básniček a povídek.
Neuvěřitelně mě to naplňuje a pomáhá mi to. 
Když je mi nejhůř,prostě se z toho ,,vypíšu" a je mi líp.
Ale to jsou pouze moje smysli života,každý člověk má tuto definici jinou,každý člověk cítí a sní jinak,tudíž každý z nás má jiný názor na smysl života....
A to,jak jsme rozdílní,dělá svět tím krásným místem.
Proto že každý sen,se může splnit,proto že každý smysl našeho bytí by nám měl zůstat nezměněný......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 těch je... těch je... | Web | 9. února 2011 v 11:45 | Reagovat

V prvé řadě ti chci napsat, že tě obdivuju, že jsi to mateřství zvládla v těch 15letech!
Mě se dcerka narodila ve 20, a i to mi přišlo brzy...její otec se angažuje, ale je to hodně podobné tomu, co píšeš ty,taky tu vpodstatě jen chodí na návštěvy...
A k tomu zbytku...je dobré, že dokážeš taky fungovat i "sama za sebe" jako osoba, nejen matka!! :)

Zvládej dál! ;-)

2 Alesa Echelon Alesa Echelon | E-mail | Web | 9. února 2011 v 13:59 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za hezký komentář.
Víš,pro mě to bylo a je hrozně důležité,to že i když jsem máma na plný úvazek,najít si čas i na sebe,jako na člověka,jako na mladou holku a věnovat se i tomu,co mě baví,zajímá a naplňuje.
Moc děkuju za uznání,hodně to pro mě znamená,zvláště od holky,co je mladá a má taky dítě jako já :-)

3 Shara Shara | E-mail | Web | 9. února 2011 v 16:24 | Reagovat

Krásně napsané. Taky Tě obdivuji, že zvládáš mateřství v tak mladém věku. Mě právě těch 15 je, a nedokážu si představit, jak bych zvládla v tomhle věku mateřství...spíš bych to nezvládla vůbec.
Jen tak dál :)

4 těch je... těch je... | Web | 9. února 2011 v 18:08 | Reagovat

[2]:

Já jsem právě taky máma naplno...mám sice kolem sebe lidi, kteří se Ince taky nějak věnují, ale...všechno co se výchovy a dalších povinností týče leží jen na mě.
Inka je nemocná, takže nemohla nastoupit do školky, a ještě minimálně rok to tak bude. Nejhorší snad máme za sebou, ale všechny sračky kolem jejího zdraví (určitě to znáš, jde to hodně na psychiku) jsem si prožívala sama:-/.
Teď je to vše lepší, ale může být ještě mnohem lépe:)
Nicméně...Jak jsi to napsala ty, tak ta mladá holka v tobě musí taky nějak žít. Kdybys byla JEN pořád máma,tak se zblázníš :-D. Právě v ten UM skloubit osobní život s tím rodinným je to, co tě obohacuje a posunuje trošku na jiný level než jsou ostatní lidi :)

5 Alesa Echelon Alesa Echelon | E-mail | Web | 9. února 2011 v 18:48 | Reagovat

[3]:Já si taky nedokázala představit,že bych měla být mámou,když mi bylo těch 15. ale prostě jsem musela nějakým způsobe naložit s tím,co mi život nachystal a můžu s klidným srdcem říct,že jsem to udělala,jak nejlépe jsem za daných podmínek mohla.
Jinak moc děkuji za pochvalný komentář :-)

[4]: Ano,když jsou děti nemocné,je to pro nás,mámy kolikrát horší než pro ně,my to totiž neseme mnohem hůř. Nespíme,bojíme se jen odskočit na záchod :-D Však to znám. Můj syn na tom taky není se zdravím nejlépe,má anémii,atop. eksém a špatnou imunitu tak že na něj stačí kýchnout a je nemocný,což je dost problém,proto že dcera chodí do školky a tam se virům daří skvěle :-D
A máš pravdu,prostě každá máma,by měla umět skloubit,alespoň v mezích možností mateřství a svůj vlastní život,jinka by se z toho člověk opravdu zbláznil :-D

6 BlackRoseAngel BlackRoseAngel | 9. února 2011 v 20:47 | Reagovat

Samozdřejmě, že mi nebude vadit, když tu abecedu tayk napíšeš :) :-)

7 Alesa Echelon Alesa Echelon | E-mail | Web | 9. února 2011 v 22:24 | Reagovat

[6]:Díky :-)

8 Shara Shara | E-mail | Web | 10. února 2011 v 17:32 | Reagovat

[5]: Určitě ses rozhodla správně, protože ses rozhodovala podle citu a podle sebe, ne podle někoho jiného...

Chápu, že to musí být hrozné, když je dítě nemocné. Ale chtěla bch tě uklidnit. Tvůj synek na tom není nijak špatně, tohle mu může časem zmizet. Jako malá jsem taky měla slabou imunitu a byla jsem pořád nemocná. Asi okolo mých 8 let se to srovnalo, můžu říct, že jsem zdravá a nemusím se nijak omezovat. Jen mám chřipku tak 5x do roka, což je docela dost, ale jinak jsem v pohodě :)

9 Alesa Echelon Alesa Echelon | E-mail | Web | 12. února 2011 v 12:00 | Reagovat

[8]: Moc ti děkuju za podporu :-)
A máš pravdu,i jeho doktorka říkala,že se to čase zlepší a možná se to všechno i srovná úplně,tak snad :-)
A víš co,říkám si,že máme vlastně štěstí,proto že jsou i mnohem nemocnější děti,třeba děti s rakovinou a podobně.
A já každý den děkuji za to,že jsme na tom tak,jak na tom jsme :-)

10 Shara Shara | E-mail | Web | 14. února 2011 v 22:07 | Reagovat

[9]: Ráda jsem aspoň trochu pomohla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama